Čís. 5946.
K pojmu pořadatele provozování díla hudebního.
K subjektivní stránce přečinu podle § 45 zákona o právu původském.
(Rozh. ze dne 1. července 1937, Zm I 466/37.)
Srov.: k odst. 1 rozh. č. 2813, 4305, 4801, 5688 Sb. n. s. tr.; k odst. 2 rozh. č. 2813, 3672, 3708, 4305, 4721, 4801, 5528 Sb. n. s. tr.
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu, jímž byl stěžovatel vinným uznán přečinem zásahu do původského práva podle § 45 aut. zák. ze dne 24. listopadu 1926, č. 218 Sb. z. a n.
Z důvodů:
Zmatek podle č. 4 § 281 tr. ř. spatřuje stížnost v tom, že nalézací soud nepřipustil důkazy obhájcem při hlavním přelíčení navržené Obhajoba stěžovatelova nebyla zkrácena zamítnutím svědeckých důkazů navržených o tom, že obžalovaný kritického dne nehrál a nedirigoval, že proto nemohl hráti ani skladby, jichž se týká soukromá obžaloba, že nebyl pořadatelem plesu (hudebních produkcí) a že chráněné skladby, o něž jde, tehdy vůbec hrány nebyly. Tvrzení, že stěžovatel sám při plesu vůbec nehrál, je v rozporu s jeho vlastním přednesem v průvodním návrhu, kde uvedl, že asi desetkráte hrál v některé ze tří skupin hudby na nějaký nástroj. Na tom arci nesejde a stejně je též nerozhodné, zda stěžovatel sám hrál některou z pozastavených skladeb, nebo zda při tom řídil některou z kapel a zda hudebníkům vydal noty k dotčeným skladbám, když obžalovaný byl stíhán a odsouzen jako pořadatel závadných hudebních produkcí. Koho je pokládati za pořadatele podniku, jest otázkou právní, kterou dlužno řešiti soudu podle zjištěných okolností, za nichž k podniku došlo. V tomto směru nebylo však v průvodním návrhu uvedeno nic více, než co nalézací soud bez toho vzal za prokázáno jednak podle doznání obžalovaného, jednak podle výsledku provedených důkazů.
Napadený rozsudek sice uvádí, že vzhledem ke zjištěné skutečnosti, že hudebníci neměli po ruce jiných not než ty, které jim dal k disposici obžalovaný, a vzhledem k výpovědi svědka S., že se moderní skladby, o jaké jde, obyčejně hrají z not, dlužno míti za to, že obžalovaný sám svým hudebníkům rozdal noty závadných skladeb, ale neklade na to důraz, nýbrž právem má za to, že pro odpovědnost obžalovaného jako pořadatele hudebních produkcí nerozhoduje, zda chráněné skladby byly hrány z not stěžovatelových. Proto nemá významu námitka stížnosti, že onen předpoklad rozsudku je pouhým dohadem.
Uplatňujíc důvody zmatečnosti č. 9 a), 10 § 281 tr. ř., namítá zmateční stížnost, že jednání stěžovatelovo bylo neprávem podřaděno ustanovení § 45 aut. zák. a že nanejvýše by se mohlo mluviti o tom, že se obžalovaný prohřešil proti ustanovením trestního zákona nebo živnostenského řádu tím, že svou kapelnickou koncesí neoprávněně kryl jiné osoby. Leč ani právní námitky zmateční stížnosti neobstojí a nejsou ani provedeny po zákonu, pokud se stížnost při tom proti předpisu § 288, odst. 2, č. 3 tr. ř. nedrží skutkových zjištění napadeného rozsudku. Stěžovatel se snaží dovoditi, že pořadatelem hudebnického plesu (hudebních produkcí) nebyl on jako kapelník, nýbrž že jím byli hudebníci, čili t. zv. volné sdružení hudebníků a že obžalovaný za ně pouze jednal. Avšak to, co bylo zjištěno o činnosti stěžovatelově, naplňuje pojem pořadatele a zakládá jeho odpovědnost s hlediska § 45 aut. zák.
Nalézací soud zjišťuje, že stěžovatel nejen ze svých prostředků předem opatřil plakáty, svým jménem žádal o povolení zábavy, které také jemu bylo uděleno, a že ze svého zaplatil dávky zemské i obecní, ale že se i jinak činně zúčastnil plesu, rozdal hudebníkům noty, převzal vybrané vstupné, zaplatil z něho všechny výlohy a zbytek odvedl tělocvičné jednotě Sokol v L. na úhradu členských příspěvků za členy kapely. Z těchto zjištění plyne, že v osobě obžalovaného se soustředila veškerá činnost směřující k uspořádání produkce, že tedy hlavně obžalovaný svou činností k ní dal podnět a ji uskutečnil. Právem proto rozsudek vidí v obžalovaném pořadatele inkriminované hudební produkce. Závěr nalézacího soudu, že stěžovatel ve smyslu § 45 aut. zák. jedna) vědomě, pokud se týče, že alespoň počítal s možností porušení autorských práv a přes to jednal, jsa srozuměn i s takovým výsledkem, opírá se především o zjištění, že stěžovateli, který nad to podle vlastního doznání jako bývalý člen ochranného sdružení autorského dobře zná jeho stanovy, několik dní před plesem byl zároveň se zevrubným poučením doručen písemný zákaz provozování chráněných skladeb, a že obžalovaný přes to neučinil nic, aby při hudební produkci, jejímž byl pořadatelem, zákaz byl dodržen, ba že ani své hudebníky na to neupozornil. Nedbajíc těchto zjištění, o něž se opírá výrok o vině stěžovatelově po stránce subjektivní, neprovádí stížnost výtku právní mylnosti způsobem odpovídajícím zákonu.