Čís. 12601.

Spoluvlastník může přenechati pachtovní smlouvou jinému spoluvlastníku užívání svého, třebas jen ideálního, podílu na určitou dobu za určitou cenu. Nemohou-li se spoluvlastníci dohodnouti o výši nájemného za další rok, jde jen o jejich vzájemný poměr jako smluvních stran a nikoliv o úpravu správy a užívání společné věci. V takovém případě není soud povolán, aby určil výši pachtovného, a to ani tehdy, jsou-li s tím strany srozuměny.
Tím, že spoluvlastník propachtoval druhému spoluvlastníku svou polovici nemovitosti, nestal se tento spoluvlastník správcem společné nemovitosti.
(Rozh. ze dne 12. května 1933, R II 155/33.)
Karel P., spoluvlastník jedné poloviny nemovitosti vložka čís. 35 v L. (polní hospodářství), který na základě zvláštní smlouvy užíval po více let celé nemovitosti pro sebe a platil druhým dvěma spoluvlastníkům (po jedné čtvrtině) pachtovné 50 kg pšenice z míry, jež pro rok 1931 zvýšeno na 80 kg, navrhl, by na tomto stavu nebylo ani pro rok 1933 nic měněno. Soud prvé stolice se usnesl, že změna ve správě společného statku pro rok 1933 nemá místa a že navrhovatel Karel P. bude obhospodařovati společný statek do 30. září 1933 proti zaplacení odpůrcům ročního nájemného 95 kg pšenice prostřední jakosti za jednu měřici a 450 Kč za užívání obytného stavení. Rekursní soud k rekursům navrhovatele i odpůrců změnil napadené usnesení v ten rozum, že návrh zamítl. Důvody: Jest nesporno, že závaznost pachtovní smlouvy vypršela dne 30. září 1932. Odpůrci, napadajíce jinak návrh dosavadního pachtýře, navrhli zároveň, by byl zřízen správce společného statku, při čemž navrhují za správce buďto sebe nebo jinou třetí osobu. Původní navrhovatel pak učinil eventuální návrh, by byl ustanoven správcem společného hospodářství proti tomu, že bude skládati řádné účty. Prvý soud v řízení nesporném pojednal o původním návrhu, který podle poměrů společenských i smluvních obsahuje v sobě také v základě návrh na zřízení správce společné věci. Kromě toho však obsahuje ještě další návrh, by totiž dosavadní smluvní poměr mezi spoluvlastníky byl prodloužen ještě na další běžný rok. Prvý soud vyhověl návrhu po stránce formální, slovní v celé podstatě, rozhodnuv napadeným usnesením: 1. že v dosavadní správě společného statku ani v roce 1933 nenastane změny; 2. že navrhovatel má i v tomto roce až do 30. září 1933 na statku odborně hospodařiti a platiti ostatním spoluvlastníkům roční pachtovné a to 95 kg pšenice za jednu měřici pole a 450 Kč za užívání obytného stavení. Proti druhé části usnesení stěžují si obě strany. Původní navrhovatel z důvodu, že tato část usnesení jest v rozporu s částí první, která vylučuje změnu v dosavadním stavu, a dále proto, že považuje stanovené pachtovné se zřetelem na hospodářské poměry i na poměry místní za příliš vysoké. Odpůrci, a zároveň navrhovatelé se připojivší, napadají zase druhou část usnesení jednak z toho důvodu, že přisoudilo jednomu spoluvlastníku celé hospodářství do pachtu, a za druhé, že nejsou v usnesení podmínky pachtu přesně a řádně stanoveny, při čemž poznačují výši pachtovného za nízkou. Obě strany navrhují, by řízení bylo doplněno a prvé usnesení v napadené části změněno. V mezích přednesů a návrhů obou stran jest zjistiti, že společný statek dosud nebyl spravován správcem, zřízeným podle § 836 obč. zák., nýbrž že se spoluvlastnici dohodli o způsobu, jak jest společného statku užívati. Celá společná věc byla smluvně přenechána jednomu ze spoluvlastníků, který jako pachtýř druhým spoluvlastníkům platil pachtovné. Po vypršení tohoto smluvního poměru navrhly obě strany, by byl zřízen správce společného statku. Jest tedy v zásadě shoda mezi nimi, jen osoba správce jest sporná. Tu jest na místě, by zakročil soud v řízení nesporném a po provedení potřebného šetření o osobě správcově rozhodl. Ač stylisticky nepřesně, přece v prvém odstavci rozhodnutí prvé stolice byla tato otázka rozřešena. Správcem společné věci i pro rok 1933 ustanoven spoluvlastník Karel P. Tak jest rozuměti rozhodnutí, že ve správě společného statku nenastane změna proti dřívějším letům. Fakticky zajisté spoluvlastník Karel P. celou nemovitost sám »spravoval«, arciť právně jednak důvodem svého spoluvlastnického práva, jednak i základem pachtovní smlouvy. V tomto řízení však obě strany učinily návrh na zřízení správce, soud důvody obou stran přezkoumal a dospěl ku přesvědčení, že na dosavadním faktickém stavu není třeba nic měniti, že totiž správcem ve smyslu návrhu obou stran jest dosavadní výhradný uživatel Karel P. Tím vyčerpán dodatečný návrh původního navrhovatele i podpůrný návrh odpůrců. Zda soud vůbec má se zabývati další částí původního návrhu v řízení nesporném v zásadě a zvláště se zřetelem na to, že jest se domáháno prodloužení závaznosti dosavadní smlouvy, jest posuzovati dle toho, jde-li o úkony řádné správy, či o mimořádné změny podle § 834 obč. zák. Že nelze v řízení nesporném rozhodovati o závaznosti soukromoprávních smluv, nepotřebuje zvláštního odůvodnění, takže příslušná část návrhu vůbec nemá místa. Řádnou správou společné věci jsou úkony, jež se pravidelně opakují a jsou podle hospodářských zásad spojeny s rozumným užíváním společné věci. Jen to, co z tohoto rámce vybočuje, jsou důležité změny. Je-li jisto, že společný statek byl až dosud po dlouhá léta obhospodařován pachtýřem (jedním ze spoluvlastníků), nejde vůbec o změnu, tím méně o důležitou, má-li býti tento způsob zachován ještě po další rok do doby, kdy lze očekávati rozvázání společenského poměru na základě žaloby, podané spoluvlastníky o rozdělení věci. Úkony řádné správy pak patří k oprávněním ustanoveného správce společné věci, jmenovitě také i stanovení výše pachtovného podle místních a časových poměrů. To bude i v souzeném případě věcí ustanoveného správce, který arciť proti ostatním spoluvlastníkům zaujímá postavení zmocněnce (§ 837 obč. zák.) s právy i povinnostmi po rozumu §§ 1009, 1012 obč. zák. Aby bylo docíleno řádného hospodaření na společném statku, které odpovídá pravidlům hospodářským a také prospěchu spoluvlastníků, stačí ustanovení správce podle souhlasného návrhu stran, za nějž plným právem byl ustanoven spoluvlastník Karel P.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu odpůrců zrušil usnesení nižších soudů a odmítl návrh Karla P-a; soudu prvé stolice pak uložil, by rozhodl o eventuelním návrhu odpůrců, by byl zřízen společný správce neb aby společný statek byl dražbou propachtován. Důvody:
Podle přednesu účastníků pronajali manželé M-ovi navrhovateli Karlu P-ovi svou spoluvlastnickou polovici společného statku na jeden rok za smluvené pachtovné. Karel P. uváděje, že se s manželi M-ovými nemůže o výši pachtovného za rok 1933 dohodnouti, žádá, aby bylo rozhodnuto, že v roce 1933 nemá nastati změna ve správě společného statku a že tedy má on společný statek v r. 1933 obhospodařovati za stejné pachtovné, jako bylo smluveno za rok 1932, po případě, by pachtovné bylo určeno soudními znalci. Tomu nelze jinak rozuměti než, že žádá, aby pachtovní smlouva, již ujednal s manžely M-ovými o jejich polovici společného statku a která vypršela dnem 30. září 1932, byla soudním výrokem prodloužena za stejných podmínek na další rok, po případě by pachtovné bylo soudním výrokem stanoveno. K tomuto výroku není však soud povolán. Pronajmutím disponovali manželé M-ovi svým podílem na společné věci, k čemuž byli podle § 829 obč. zák. oprávněni. Pojem smlouvy pachtovní jako smlouvy, jíž někdo ponechává jinému užívání nespotřebitelné věci na určitou dobu za určitou cenu, nebrání tomu, by spoluvlastník jinému spoluvlastníku nepřenechal užívání svého, třeba jen ideálního podílu na určitou dobu za určitou cenu. Nemohou-li se strany nyní dohodnouti o výši nájemného za další rok, jde jen o jejich vzájemný poměr jako smluvních stran a nikoliv, jak mylně má za to první soud, o úpravu správy a užívání společné věci. V takovém případě není však soud povolán k tomu, by určil výši pachtovného, poněvadž není oprávněn, by svolení vzpouzející se strany ke smlouvě nahradil svým výrokem, a to ani tehdy ne, když strany jsou srozuměny s tím, by soud určil výši pachtovného. Podle § 1056 obč. zák., který vzhledem na předpis § 1029 obč. zák. platí obdobně též o pachtovném, mohou sice strany ponechati třetí osobě, by určila pachtovné. Není však zákonného předpisu, který by soudu dovoloval, by tento úkol vzal na sebe. Nižší soudy, rozhodujíce o tomto návrhu, rozhodly tedy o věci na soud nepatřící, jejich usnesení jsou zmatečná a bylo je proto zrušiti a tento návrh odmítnouti. Manželé M-ovi navrhli, by správcem společné nemovitosti byli jmenováni oni, po případě osoba třetí, kdyby nedošlo k dohodě o pachtovném, anebo, aby společný statek byl dražbou propachtován. Naproti tomu navrhoval Karel P., by správcem byl zřízen on. O tomto návrhu nebylo dosud rozhodnuto. Mylné je mínění rekursního soudu, že Karel P. byl ustanoven správcem společného statku tím, že manželé M-ovi mu propachtovali svou spoluvlastnickou polovici. Karel P. užívá své spoluvlastnické polovice mocí svého věcného práva (§ 829 obč. zák.), polovici druhou mocí svého obligačního oprávnění; on nevybírá užitky jako zmocněnec ostatních spoluvlastníků (§ 837 obč. zák.) a není povinen jim klásti účty, nýbrž jeho právo na užívání druhé polovice a jeho povinnosti jsou určeny pachtovní smlouvou. Nutno tedy o eventuálním návrhu manželů M-ových rozhodnouti. Z vyjádření Karla P-a není jasno, zda souhlasí se zřízením společného správce a to po případě i osoby třetí, či zda souhlasí jen s tím, aby on byl za správce ustanoven. Bude na soudu prvé stolice, by ho vyzval k určitému prohlášení. Kdyby nesouhlasil se zřízením společného správce, bylo by i tento návrh odmítnouti jako nepatřící před nesporného soudce (srov. rozhodnutí sb. čís. 558, 6292). Když však bude souhlasiti a bude spor jen o osobu správce, určí soud osobu správce v nesporném řízení.

Citace:

Čís. 12601.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 636-640.