Č. 2466.

Veřejní úředníci. — Administrativní řízení (Slovensko): I. župní administrativní výbor župy komárenské rozhoduje s konečnou platností jak o existenci pensijního nároku župního zaměstnance, tak o výši jeho zaopatřovacích požitků. — II. Rozhodnutí ministra pro Slovensko v takové věci ke stížnosti župana vydané je zmatečné.
(Nález ze dne 8. června 1923 č. 9752).
Prejudikatura: Boh. 2060 a 2332 adm.
Věc: Karel H. v K. proti ministru československé republiky pro správu Slovenska o vyměření pense.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-li, bývalému župnímu kancelářskému úředníku, vyměřil správní výbor župy komárenské, když do státní služby nebyl převzat, ode dne 1. února 1922 výslužné na účet pensijního župního fondu, započítav mu do pensijní základny krom ročního služného také rodinný příspěvek, válečnou podporu, státní zálohu a naléhavou výpomoc.
Z tohoto usnesení odvolal se k žal. úřadu župan.
St-1 předložil správnímu výboru adresovanou žádost, kterou sice označuje jako odvolání, v níž však pouze žádá, aby správní výbor opravil své rozhodnutí v tom směru, že st-li přísluší stanovená pense již od 1. června 1921, poněvadž již tou dobou byl výrokem příslušných úřadů pensionován. O této žádosti st-lově rozhodnuto nebylo.
Županovo odvolání opíralo se o to, že st-li jako nepřevzatému
úředníku měla býti vyměřena pense i bytná pense po rozumu § 8 zákona z 22. března 1920 č. 210 Sb. podle platného pensijního statutu pouze z ročního kmenového platu. Nař. rozhodnutím vyhověl žal. úřad odvolání županem podanému vysloviv, že st-li náleží dle župního statutu župy komárenské výslužné, bytná pense a válečná podpora jen dle kmenového platu, ježto nebyl převzat čsl. vládou, nebyl tedy státním úředníkem a proto jest mu pensi vyměřiti podle starých pensijních předpisů.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss takto:
Jak nss nálezem Boh. 2060 adm. o zcela obdobných stížnostech již vyslovil, jest výrok župního správního výboru župy komárenské o výměře výslužného nejen pokud jde o existenci pensijního nároku župního zaměstnance, nýbrž také pokud jde o výši přiznaných zaopatřovacích požitků, rozhodnutím konečným s vyloučením každé další ingerence žal. úřadu ať již jako instance, ať mocí dozorčího práva při zjišťování základu toho.
Na tomto právním názoru trvá nss i v tomto případě a poukazuje k bližšímu jeho odůvodnění podle §u 44 svého j. ř. na důvody nálezu výše citovaného.
Je-Ii však rozhodnutí správního výboru ohledně stanovení výše zaopatřovacích požitků župních zaměstnanců v tomto rozsahu výrokem konečným, použil župan, odvolávaje se ohledně výše požitků těch k žal. úřadu, nepřípustného právního prostředku, žal. úřad nemohl o prostředku tom pro naprostý nedostatek své kompetence meritorně rozhodovati a poněvadž k úkonu tomu nebyl oprávněn ani mocí dozorčího práva, jest jeho výrok rozhodnutím úřadu absolutně nepříslušného, tudíž zmatečný, pročež bylo ho zrušiti podle §u 7 zák. o ss, aniž se soud mohl zabývati věcně obsahem výroku toho a námitkami stížnosti týkajícími se merita věci.
St-1 vytýká žal. úřadu také ještě další nezákonnost, již spatřuje v tom, že nevyslovil, že zaopatřovací požitky náleží mu proti státu a nikoliv proti župnímu pensijnímu fondu, jak stanovil správní výbor. K řešení této otázky bylo by povoláno podle §u 10 župního pensijního statutu instančním pořadem ministerstvo.
Jak však patrno ze správních spisů, nebyla námitka taková st-lem ve správním řízení vůbec přednesena, spor nebyl po této stránce vyřešen pořadem přípustných stolic správních a jest stížnost v tomto směru nepřípustná po rozumu §u 5 zák. o ss.

Citace:

č. 2466. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 232-233.