Čís. 8767.

Zrušil-li rekursní soud usnesení prvého soudu, nevyhradiv pravomoc, načež první soud rozhodl podle právního názoru rekursního soudu a rekursní soud pak usnesení prvého soudu potvrdil, jest do usnesení rekursního soudu přípustným dovolací rekurs.
Živnostenské soudy.
Pro žalobu zaměstnance proti bývalému zaměstnavateli o náhradu škody, způsobené prý mu nesprávným potvrzením jeho někdejšího zaměstnavatele o způsobu ukončení pracovního poměru za účelem dosažení podpory v nezaměstnanosti, nejsou příslušné živnostenské soudy.

(Rozh. ze dne 8. března 1929, R I 78/99.)
Žalobce, bývalý zaměstnanec žalované firmy, domáhal se na ní náhrady škody tvrdě, že žalovaná na přihlášce k odborové organisaci zaměstnanců prý proti pravdě potvrdila, že byl žalobce propuštěn z práce pro odepření práce. Proti žalobě, zadané na okresním soudě, namítla žalovaná věcnou nepříslušnost, ježto prý jest příslušným živnostenský soud. Soud prvé stolice námitku věcné nepříslušnosti zamítl. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a vrátil věc prvému soudu, by ji znova rozhodl. Soud prvé stolice po té námitce vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Mezi stranami jest nesporným, že žalobce byl v námezdním poměru u strany žalované. Soud má za zjištěno, že v době podání žaloby na okresní soud pro věci obchodní i na okresní soud pro vnitřní Prahu, byla provozovna žalované strany v činnosti, a že tedy — Čís. 8767 —
321
v této době podléhala živnostenskému úřadu. Obě tyto okolnosti jsou směrodatné pro posouzení příslušnosti soudu živnostenského. Jelikož skutková okolnost, podle žalobce nesprávně prý vyplněná žalovanou stranou přihláška k odborové organisaci, o kterouž se nárok opírá, vyplývá ze žalobcova námezdního poměru ke straně žalované tak, že zůstává prvotním právním důvodem smlouva námezdní, jde o rozepři z poměru námezdního. I když žalobce tvrdí, že žalovaná strana ztrátu jeho nároku na vyplacení podpory zavinila, poněvadž na přihlášce odborové organisace udala, že žalobce byl z práce propuštěn, ježto odepřel pracovati, zůstává právním základem žaloby námezdní smlouva, neboť, kdyby nebylo námezdního poměru mezi stranami, nebyl by žalobce mohl býti propuštěn. Vzhledem na zřízení živnostenského soudu v Ú. a vzhledem na § 3 zákona ze dne 27. listopadu 1896, čís. 218 ř. z. jest tudíž pro tento spor výlučně příslušný živnostenský soud v Ú. a bylo žalobu pro věcnou nepříslušnost soudu odmítnouti. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Soud rekursní poukazuje na správné odůvodnění prvého soudu, které vyhovuje zjištěnému stavu věci i zákonu. K vývodům stížnosti se podotýká toto: Pro otázku příslušnosti soudu jest tu rozhodujícím, do jaké míry jednání žalované, z něhož se vyvozuje její povinnost k náhradě škody, souvisí s jejími závazky ze smlouvy námezdní. Žalobce tvrdil, že žalovaná jako bývalá zaměstnavatelka žalobcova na přihlášce k odborové organisaci zaměstnanců zvané Svaz úřednictva a zřízenectva sklářského průmyslu a obchodu v Československé republice, podané za účelem dosažení podpory v nezaměstnanosti, proti pravdě potvrdila, že prý žalobce byl z práce propuštěn pro odepření práce. Vydání správného potvrzení o způsobu ukončení pracovního poměru náleží k povinnostem, jež má zaměstnavatel důsledkem námezdního poměru a v přímé souvislosti s ním, a proto rekursní soud uznal názor prvého soudu, že tu jde o výlučnou příslušnost živnostenského soudu k projednání tohoto sporu, správným.
Nejvyšší soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti.
Důvody:
Předem nutno uvésti, že dovolací rekurs jest přípustný, poněvadž soud prvé stolice vydal usnesení, jímž vyhověl námitce věcné nepříslušnosti, na podkladě zrušovacího usnesení soudu rekursního ze dne 29. února 1928, jímž bylo nařízeno doplnění řízení, předpokládající jednání se stranami, a nové rozhodnutí, aniž byla vyhrazena zrušovacímu usnesení právní moc. Při tom byl soud prvé stolice vázán právním názorem rekursního soudu, vysloveným ve zrušovacím usnesení (§ 499 druhý odstavec c. ř. s.). V napadeném usnesení poukázal rekursní soud k odůvodnění prvého soudu, čímž se nepřímo prohlásil vázaným svým zrušovacím usnesením. Byl tedy ve skutečnosti vyjádřen v obou usneseních jediný právní názor, názor soudu rekursního, jehož přezkoumání lze docíliti dovolacím rekursem. Ve věci samé třeba míti na zřeteli, že žaloba směřuje k náhradě, škody, způsobené prý žalobci nesprávným potvrzením někdejšího jeho zaměstnavatele o způsobu ukončení pracovního poměru za účelem dosažení podpory v nezaměstnanosti. I když nelze popříti, že jest tu jakási souvislost s bývalým služebním poměrem mezi žalobcem a žalovanou společností, přece nelze tvrditi, že žalobní nárok vyvěrá přímo z onoho poměru. Nahodilá okolnost, že k dosažení podpory v nezaměstnanosti třeba potvrzení bývalého zaměstnavatele o způsobu zrušení služebního poměru, nemůže míti v zápětí oživnutí přímých vztahů založených svého času poměrem zaměstnaneckým, které má v otázce příslušnosti soudu živnostenského na zřeteli § 4 a)-g) zákona ze dne 27. listopadu 1896, čís. 218 ř. zák. Jest tedy pro tuto rozepři příslušným řádný soud, dovolací rekurs jest odůvodněn a bylo rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:

Třetí mezinárodní sjezd pro trestní právo. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1933, svazek/ročník 72, číslo/sešit 6, s. 217-218.