Čís. 16092.

Za nezdatného ve smyslu § 1315 obč. zák. jest pokládati buď toho, kdo projevuje trvalý nedostatek odborné (technické) způsobilosti k určité mu svěřené práci po případě nedostatek opravdové vůle vynaložiti schopnosti k řádnému obstarání věci, náležité svědomitosti, stavu věci vyhovující dbalosti a pozornosti, anebo toho, kdo projeví — třebas jen v jediném případě — takový stupeň hrubého pochybení, jenž svědčí o vědomé nedbalosti, bezstarostnosti a lehkomyslnosti, ač se u něho předpokládá zvýšená bedlivost a opatrnost. Otázku, zda takový ojedinělý případ provinění má původ v nezdatnosti či v jiných skutečnostech, jest posouditi podle povahy jednotlivého případu.
(Rozh. ze dne 12. května 1937, Rv I 1565/35.) Žalobkyně se na žalované domáhá náhrady škody utrpěné tím, že na ni spadlo a zranilo ji prkno, které zaměstnankyní žalované při uzavírání výkladní skříně vypadlo z rukou. Soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud žalobu zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Jde pouze o to, zda jest zaměstnankyni žalované Martu M. pokládati za osobu nezdatnou ve smyslu § 1315 obč. zák. Zákon sám nestanoví pojem nezdatnosti a jest tudíž přikládati výrazu tomu význam, jaký se mu dává v obecné mluvě. V ní se označuje za nezdatného buď ten, kdo projevuje trvalý nedostatek vlastností, jež se obyčejně vyžadují na osobě zjednané k obstaráni cizích záležitostí, t. j. nedostatek odborné (technické) způsobilosti k určité jemu svěřené práci, po případě nedostatek opravdové vůle vynaložiti schopnosti k řádnému opatření věci, náležitě svědomitosti a stavu věci vyhovující dbalosti a pozornosti, anebo ten, kdo projeví — třebas jen v jediném případě — takový stupeň hrubého pochybení, jenž svědčí o vědomé nedbalosti, bezstarostnosti a lehkomyslnosti, ač se u něho předpokládá zvýšená bedlivost a opatrnost, takže již z ojedinělého případu lze usuzovati na nedostatek vlastností, jež jsou zahrnuty v pojmu zdatnosti. Z toho plyne, že není vždy nezdatný ten, kdo v jediném případě z pouhého nedopatření nebo z pouhé nevědomé neopatrnosti a nepozornosti přivodí někomu jinému škodu při obstarávání věci, kterou byl pověřen vykonati. Zda takový ojedinělý případ provinění svědčí o nezdatnosti, či zda má svůj původ v jiných skutečnostech, nesouvisících se zdatností zaměstnancovou, jest posouditi podle povahy jednotlivého případu. V souzené věci bylo zjištěno, že Marta M., zaměstnaná u žalované roku, zpočátku jako učednice a později jako provadačka, zavírala po celou dobu bez závady výkladní skříň buď sama anebo ještě s jednou pomocnicí, aniž při tom kdy došlo k nehodě, a že onoho večera, kdy byla žalobkyně zraněna, vypadlo jmenované zaměstnankyni z ruky prkno, které chtěla zasaditi do závěsu, a spadlo na žalobkyni poblíže stojící. Posuzuje-li se vylíčený zjištěný děj s výše vyloženého právního hlediska, nemá dovolací soud zato, že si prodavačka Marta M. počínala tak, aby ji bylo lze pokládati za nezdatnou, neboť nelze mluviti o tom, že by se při zavírání výkladní skříně po případě při zdvíhání prkna hrubě provinila a žalobkyni tak způsobila zranění. Nezdařil-li se však žalobkyni důkaz o nezdatnosti Marty M., nepochybil odvolací soud, když zamítl žalobu na náhradu škody vyvozované z nezdatnosti řečené zaměstnankyně.

Citace:

č. 16092. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 630-631.