Čís. 16265.

V návrhu na povolení exekuce proti zemědělci po zahájení zemědělského vyrovnacího řízení musí vymáhající věřitel tvrdili a dokázati (§ 55, odst. 2, ex. ř.), že a proč nepřekáží ustanovení §§ 9 a 21 vlád. nař. č. 76/1936 v doslovu vlád. nař. č. 259/1936 a č. 13/1937 Sb. z. a n. povolení exekuce, třebaže by vymáhaná pohledávka nebyla dotčena zemědělským vyrovnáním (§ 13, odst. 1, vyr. ř. a § 3 vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n.).
(Rozh. ze dne 27. srpna 1937, R I 634/37.)
Vymáhající věřitelka Městská spořitelna v Ž. navrhla proti povinné, o jejímž jmění bylo zahájeno zemědělské vyrovnací řízení, povolení exekuce vnucenou dražbou ideální polovice nemovitosti ve vložce č. 15 kat. území L. patřící povinné, k vymožení vykonatelných zadrželých kapitálových a úrokových splátek ve výši 9489 Kč s přísl. z pohledávky 50000 Kč, hypotekárně zajištěné na uvedené polovici reality, za dobu od 1. července 1934 do 31. prosince 1936, a to přístupem k dražebnímu řízení pod E 1331/36. Prvý soud uznal podle návrhu. Rekursní soud zamítl návrh. Důvody: O jmění povinné bylo usnesením krajského soudu v Ch. ze dne 7. prosince 1936 pod Kv 298/36 zahájeno zemědělské vyrovnací řízení a edikt o tom byl řádně vyhlášen. Vymáhající věřitelka v uvedeném exekučním návrhu podaném dne 23. února 1937 nedokázala, že má proti dlužnici přednostní pohledávku. Podle §§ 9 a 21 vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n. nelze povoliti po zahájení zemědělského vyrovnacího řízení exekucí pro pohledávky, které nejsou přednostní. Za uvedeného vyrovnacího řízení jsou vyloučena všechna exekuční opatření věřitelů, protože by se takovými exekucemi činil hospodářský účel vyrovnání nemožným. Dlužník je tedy chráněn před jakoukoli exekucí. Vedení exekuce jest podle § 26 vyr. ř. právně možné jen pro přednostní pohledávky. Vymáhající věřitelka ani netvrdila ve svém návrhu, že dlužnice nezaplatila ani splátek, k nimž jest podle vlád. nař. č. 250/1935 Sb. z. a n. zavázána, ani úroků s vedlejším plněním. Bylo proto její návrh zamítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Je sice přisvědčiti dovolacímu rekursu, že z návrhu Městské spořitelny v Ž. na povolení exekuce nucenou dražbou polovice nemovitosti vl. č. 15 kat. území L. připsané povinné, plyne, že se vymáhají zadrželé kapitálové a úrokové splátky s přísl. z pohledávky původně 50000 Kč, hypotekárně zajištěné na uvedené polovici reality, a to splátky obojího druhu za dobu od 1. července 1934 do 31. prosince 1936, a že by podle toho měla uvedená vymáhající věřitelka v příčině vymáhaných částek k uvedené polovici nemovitosti právo na oddělené uspokojení, které podle § 13, odst. 1, vyr. ř. a § 3 vlád. nař. č. 76/1936 Sb. z. a n. ve znění vlád. nař. č. 259/1936 Sb. z. a n. a vlád. nař. č. 13/1937 Sb. z. a n. není vyrovnáním dotčeno. Leč tu jde o zemědělské vyrovnací řízení, takže tu mají význam i ustanovení §§ 9 a 21 shora uvedených vládních nařízení. Že a proč řečené ustanovení nepřekáží povolení exekuce, navrhovatelka netvrdila a nedokázala a pouhé tvrzení v tom směru nestačilo, neboť ve smyslu § 55, odst. 2, ex. ř. musí býti všechny okolnosti, které jsou podstatné pro navrhované rozhodnutí nebo opatření, navrhovatelem dokázány. Když tedy navrhovatelka této své dokazovací povinnosti nevyhověla, musel býti její návrh již z toho důvodu zamítnut.

Citace:

č. 16265. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 110-111.