Čís. 15365.

K §§ 833—835 obč. zák.
Navrhuje-li jeden ze spoluvlastníků domu, aby soud rozhodl o upotřebení a užívání určité místnosti, nejde o rozdělení užitků mezi spoluvlastníky, nýbrž o otázku správy společného domu. Otázku tu jest řešili podle § 835 obč. zák. v řízeni nesporném.
Ustanovení § 835 obč. zák. neplatí jen při mimořádné správě, nýbrž i při řádné správě, jde-li o rovnost hlasů.
(Rozh. ze dne 3. září 1936, R II 273/36.)
Navrhovatelka obývá s odpůrkyní byt ve společném domě, a to tak, že každá užívá polovice domu s příslušenstvím. Protože však byty jsou nestejné velikosti a hodnoty, žádá navrhovatelka, aby nesporný soudce určil, jakým způsobem má býti vyrovnán tento rozdíl hodnot ve prospěch té strany, která užívá bytu méněcenného tak, aby žádná strana neměla ze společné věci více užitku, než na její podíl připadlo. Prvý soud uznal podle návrhu tak, že přikázal, by byla pronajata kuchyně v bytě odpůrkyně, které tato neobývá, a zbytek činže za toto pronajetí po srážce výloh byl rozdělen mezi obě spoluvlastnice. Rekursní soud odkázal navrhovatelku na pořad práva.
Nejvyšší soud uložil rekursnímu soudu nové rozhodnutí. Důvody:
Jest rozřešiti otázku, zda tu jde o opatření týkající se správy společného domu podle §§ 833—835 obč. zák. čí jen o rozdělení užitků ve smyslu §§ 839—840 obč. zák. Navrhovatelce běží o to, jaké opatření má býti učiněno v příčině obytné kuchyně a v tom směru učinila také konečný návrh, aby soud o upotřebení a užívání dotčené místnosti rozhodl. Nejde tu proto o otázku rozdělení užitků, nýbrž o otázku správy společného domu, kterou jest podle § 835 obč. zák. řešiti v řízení nesporném a nikoliv sporem, v němž by také bylo nesnadno vymeziti žalobní návrh tak, aby úplně vyčerpával zájem navrhovatelky. Že ustanovení § 835 obč. zák. neplatí jen při mimořádné, nýbrž i při řádné správě, jde-li o rovnost hlasů, bylo již vyřešeno v rozhodnutích nejvyššího soudu uveřejněných ve Sb. n. s. pod čís. 12881 a 5558 v důvodech. Míní-li rekursní soud, že by nesporný soudce ani spornou otázku nemohl rozřešiti, hledíc k mnoha sporným okolnostem, stačí poukázati na ustanovení § 25 zákona čís. 100/31 Sb. z. a n. a na to, že § 23 cit. zák. poskytuje nespornému soudci prostředky, by si mohl spolehlivě a úplně zjistiti skutkový podklad pro své opatření (Sb. n. s. 9148).

Citace:

č. 15365. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 781-782.