Čís. 1053.
Okresní soud není oprávněn, by přezkoumával v otázce příslušnosti žalobcovo ocenění sporného předmětu, považuje je za nepřiměřeně nízké.
Přípustnost rekursu, rozhodl-li soud ve smyslu posledního odstavce
§u 261 c. ř. s., ač to nebylo žalobcem navrženo.
(Rozh. ze dne 17. května 1921, R I 561,21.)
Žalobce vznesl u rekursního soudu žalobu na plnění nepeněžité a ocenil
žalobní nárok na 1000 K; žalovaný vznesl námitku věcné nepříslušnosti.
Návrh na postoupení věci ve smyslu posledního odstavce § 261 c. ř. s.
nebyl žalobcem učiněn. Okresní soud vyhověl námitce a postoupil
spisy krajskému soudu, shledav ocenění žalobního předmětu nepřiměřeně
nízkým. Rekursní soud námitku zamítl a uložil okresnímu soudu,
by o žalobě dále jednal. Důvody: V tomto sporu, kde jde o předmět
žaloby, nepozůstávající v penězích, kde cena předmětu rozepře pro určení
příslušnosti jest důležitou a kde se strana žalující nenabízí, na místě
požadovaného nároku určitou sumu peněz přijmouti, aniž činí alternativního žádání na přisouzení sumy peněz (odstavec prvý § 56 j. n.) musila
strana žalující dle odstavce druhého § 56 j. n. udati cenu předmětu sporu
pro určení věcné příslušnosti soudu důležitou. Udala-li ji 1000 Kč, jest
dovolaný okresní soud dle odstavce prvého čís. 1 § 49 j. n. k jednání
a rozhodování o «žalobě věcně příslušným bez ohledu na to, je-li ocenění
předmětu rozepře ceně zažalovaného nároku přiměřené či nikoli, neboť
zákon dovoluje výjimečně v odstavci prvém §u 60 j. n. toliko soudnímu
dvoru první stolice, aby, má-li ocenění předmětu sporu za příliš vysoké,
z moci úřední přezkoumání ocenění toho provedl a po případě věc soudu
okresnímu postoupil (odstavec třetí, § 60 j. n.), prohlašuje však naproti
tomu v odstavci čtvrtém citovaného § 60, že mimo případ v odstavci
prvém citovaného § 60 naznačený ocenění žalobního předmětu v žalobě
obsažené jest závazným, pokud se týče příslušnosti, jak pro soud tak i pro odpůrce.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Pokud stěžovatel vytýká, že soud rekursní rozhodl o nepřípustném
rekursu, stačí poukázati k ustanovení § 261 odstavec šestý c. ř. s., dle
něhož soud, vyhoví-li námitce nepříslušnosti, má zálohu odkázati k žalobcovu návrhu soudu, jejž žalobce pojmenuje a proti takovémuto odkázání žaloby jest pak ovšem rekurs nepřípustným. Avšak v tomto případě
žalobce takového návrhu neučinil, výrok prvého soudu o postoupení spisu
krajskému soudu se stal neprávem a jest proto rekurs proti tomu přípustný. Předmětem sporu není peněžitý obnos, nýbrž plnění, záležející
v provedení stavby silnice. Dle § 56 odstavec druhý j. n. jest žalobce povinen v takovémto případě cenu předmětu sporu v žalobě udati. Ocenění
toto děje se za účelem zjištění příslušnosti soudní a jest dle § 60 odstavec čtvrtý j. n., vyjímajíc případ odstavce prvého tohoto §u jak pro soud,
tak pro odpůrce závazným. Okolnost, že dle smlouvy a žaloby byla stavba
celé silnice zadána žalovanému za 459.440 K 19 h, pokud se týče za
519.440 K 19 h, není pro určení příslušnosti soudní rozhodnou, poněvadž,
tento peněžitý obnos není předmětem sporu. Tomu neodporují stěžovatelem citované předpisy poplatkového zákona a § 500 c. ř. s., které tím
zůstávají nedotčeny. Žalovaný nebyl proto oprávněn, vznésti námitku
nepříslušnosti soudní z důvodu nízkého ocenění předmětu sporu a byla
tato námitka soudem rekursním právem zamítnuta.