Č. 8306.

Jazykové právo. — Zahraniční věci: Jazykový spor vzniklý tím, že čsl. zastupitelský úřad v cizím státě předepsal pouze jazykem čsl. tuzemci konsulární poplatky za úkony, které zastupitelský úřad provedl v onom cizím státě, je ve smyslu § 2 zák. jaz. lokalisován v onom státě cizím.
(Nález ze dne 17. prosince 1929 č. 20256.)
Věc: Firma Ig. K. v N. (adv. Dr. Fr. Wien-Claudi z Prahy) proti ministerstvu zahraničních věcí (odb. rada Dr. Mich. Hlavička) o jazykové právo.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Vyslanectví Čsl. republiky v Římě, které k žádosti stěžující si firmy zakročilo u italských úřadů stran desekvestrace jejího majetku, zaslalo této firmě do rukou jejího právního zástupce poplatkový výměr z 28. července 1924 výhradně v jazyce českém a připojilo k němu složenku min.-a zahr. věcí tištěnou rovněž pouze v českém znění. — Jazykovou dozorčí stížnost, již st-lka na postup vyslanectví podala a v níž se domáhala toho, aby jí jak poplatkový výměr tak i složenka byly zaslány též v jazyce německém, žal. min. nař. rozhodnutím zamítlo. Na toto rozhodnutí jest k nss podána stížnost, sepsaná v jazyku německém. Musil se proto nss na prvém místě zabývati otázkou, zda v daném případě jsou splněny zákonné podmínky pro přípustnost podání stížnosti v jazyku německém.
Podle § 2 odst. 2 jaz. zák. jsou soudy, úřady a orgány republiky povinny přijímati od příslušníků jazyka menšiny podání sepsaná v jazyku této menšiny jedině tenkráte, vztahuje-li se působnost jejich na okres soudní, v němž podle posledního soupisu lidu obývá alespoň 20 procent státních občanů téhož, avšak jiného jazyka než čsl., ale také tu jen ve věcech, jichž vyřízení náleží jim na základě toho, že působnost jejich vztahuje se na tento okres. Jest proto pro vznik povinnosti — a tím zároveň i práva — soudů, přijímati podání, sepsaná v jazyku menšinovém, vedle jiných podmínek, dána také ještě podmínka, že jde o věc, jejíž vyřízení náleží jim na základě toho, že působnost jejich vztahuje se na soudní okres s 20procentní jazykovou menšinou, t. j. že jde o věc, jež vzešla čili jest zmístněna v některém soudním okrese menšinovém.
Pro zodpovědění otázky, kde nějaká věc vznikla, jsou v prvé řadě rozhodný zákonné předpisy o místní příslušnosti onoho soudu, úřadu neb orgánu, jenž jest povolán v mezích své věcné příslušnosti zahájiti o ní úřední jednání v prvé stolici. Tam, kde nějaké positivní normy o místní příslušnosti není, dlužno otázku tu v každém jednotlivém případě posuzovati dle zvláštnosti jeho.
V daném případě tvořil základ sporu, jenž zavdal podnět k dnešní stížnosti, výměr vyslanectví Čsl. republiky v Římě, jímž byly st-lce předepsány t. zv. konsulární poplatky za úkony, jež vyslanectví provedlo u státních úřadů italských za účelem desekvestrace st-lčina jmění v Itálii. Důvodem pro vznik st-lčiny poplatkové povinnosti a tím i pro vydání plat. výměru byly tedy úřední úkony, jež provedl čsl. úřad zastupitelský na území království Italského. Vzešla tedy věc, o niž v daném případě jde, na území státu italského, z čehož se zároveň podává, že nevzešla v žádném čsl. soudními okresu s 20procentní jazykovou menšinou německou.
Ale pak dle toho, co svrchu bylo dovoděno, chybí v daném případě zákonný předpoklad pro přípustnost podání stížnosti v jazyku německém, pročež musil nss stížnost v tomto jazyku sepsanou odmítnouti jako nepřípustnou.

Citace:

č. 1494. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 16-18.