Č. 8142.

Samospráva obecní. — Řízení správní (Slovensko): Jakou cestou může se poplatník brániti proti předpisu obecních přirážek?
(Nález ze dne 2. října 1929 č. 16971.)
Prejudikatura: Boh. A 7830/29.
Věc: Marie F.-S. v B. proti župnímu výboru v Bratislavě o osvobození od obecní přirážky.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: St-lka, bráníc se proti předpisu a exekučnímu vymáhání obecních přirážek, na nichž se usneslo obecní zastupitelstvo vT.k úhradě schodku obecních rozpočtů v letech 1922 a 1923, vzniklého hlavně náklady na stavbu nové školní budovy, vznesla podáním u okr. úřadu v Š., označeným jako odvolání, nárok, aby jí bylo přiznáno osvobození od placení těchto přirážek. Jako právní důvod požadovaného osvobození uváděla st-lka, že vydržuje v H. školu vlastním nákladem, který převyšuje 5% předepsaných přímých daní, pročež podle § 36 zák. čl. 38: 1868 není povinna přispívati na stavbu školy v T.
Okr. úřad zaslal podání to obci T., načež obecní zastupitelstvo t-cké usnesením ze 16. října 1926 zaujalo k požadavku st-lčinu stanovisko zamítavé. Odvolání st-lčinu z tohoto usnesení okresní výbor v Š. nevyhověl, poněvadž stavba školní budovy byla provedena na náklad obce z prostředků obecních, t. j. z obecních přirážek podle schváleného rozpočtu obce na roky 1922 a 1923 a z placení těchto obecních přirážek nemůže býti vyňata st-lka, která je též obecní poplatnicí. Další odvolání st-lčino zamítl župní výbor v Bratislavě výnosem ze 16. září 1927 z důvodů uvedených výborem okresním a kromě toho i proto, že obecní přirážky byly st-lce předepsány pravoplatně a že při exekučním vymáhání jich nemůže býti právní podklad exekuce znovu brán v odpor.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané nss uvážil:
K adm. sporu, jehož konečným vyřešením je nař. rozhodnutí, dala st-lka podnět tím, že reklamovala pro sebe osvobození od přirážkové povinnosti z důvodu, stanoveného v § 36 zák. čl. 38: 1868. Když obecní zastupitelstvo v T. jí žádané osvobození odepřelo, vznesla pořadem instancí spor o nárok na toto osvobození před žal. úřad. Žal. úřad maje za to, že st-lka mohla nárok na osvobození od obecních přirážek s účinkem uplatniti jedině včas podaným opravným prostředkem proti předpisu obecních přirážek, odvolání st-lčino zamítl již proto, že předpis obecních přirážek včas v odpor nevzala a nezkoumal oprávněnost nároku st-lčina s hlediska předpisu § 36 zák. čl. 38: 1868.
Právní názor, na němž žal. úřad svůj zamítavý výrok založil, nemá však v zákoně opory. O opravných prostředcích proti předpisu obecních přirážek jedná § 42 zák. č. 329/21. Podle tohoto předpisu lze individuelní předpis obecních přirážek vžiti v odpor jednak před úřady finančními, avšak jen z důvodu nesprávného výpočtu obecních přirážek (arg. odst. 4 cit. paragrafu), jednak před úřady dohlédacími, jmenovanými v § 58 cit. zák., avšak jen tehdy, byly-li stanoveny vyšší sazbou než odpovídá zákonem určené nebo schválené výměře (arg. odst. 3 cit. paragrafu). O tom, že by opravnými prostředky proti předpisu obecní přirážky bylo možno se domáhati také osvobození od obecní přirážky, v § 42 ani na jiném místě cit. zák. zmínky není. Na těchto předpisech § 42 cit. z. nebylo nic změněno zákonem z 27. ledna 1922 č. 43 Sb., jednajícím o oddělení stát. fin. správy od obecní a municipální správy na Slov. a v Podk. Rusi.
Nelze-li podle vylíčeného stavu práva uplatňovati osvobození od obecních přirážek opravnými prostředky proti individuelnímu předpisu obecních přirážek, pak není jiné cesty, než aby poplatník na osvobození od povinnosti přirážkové nárok si činící reklamoval toto své právo zvláštní žádostí u obce jako úřadu první stolice. O žádosti takové rozhoduje se pak v řízení úplně samostatném, jež s řízením, jehož předmětem je předpis, vybírání a vymáhání obecních přirážek, není v žádné právní spojitosti. Zamítnutí žádosti takové nelze pak ovšem odůvodniti poukazem na to, že žadatel v řízení, jež se týkalo předpisu obecní přirážky, nárok na osvobození od přirážek neuplatnil.
Podání st-lčino, které dalo podnět k adm. sporu, nebylo v podstatě nic jiného, než reklamace osvobození od přirážkové povinnosti, o němž mělo býti v instančním pořadu rozhodnuto. Žal. úřad, vycházeje z nesprávného právního názoru, že nárok st-lkou vznesený lze s účinkem uplatniti jen v řízení, jehož předmětem je předpis obecní přirážky, zamítl odvolání st-lčino, aniž k nároku jejímu zaujal stanovisko po stránce věcné jeho oprávněnosti s hlediska předpisu § 36 zák. čl. 38:1868. Odepřel tudíž, vycházeje z mylného právního názoru, st-lce věcný výrok bezdůvodně, pročež bylo nař. rozhodnutí zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

Č. 8142. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 200-201.