Č. 8124.

Učitelstvo: Předpis § 3 odst. 2 zák. č. 104/26 o zvýšení adjuta učitelského čekatele v druhé polovině doby čekatelské neplatí o odměně výpomocného učitele podle § 3 odst. 3 téhož zák.
(Nález ze dne 24. září 1929 č. 17236.)
Věc: Karel Ch. v Š. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty stran odměny výpomocného učitele.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l působil jako výpomocný učitel na školách obecných od 5. března 1923 do 30. června 1923, od 13. února 1924 do 30. června , od 1. října 1924 do 15. února 1925, od 1. února 1926 do 30. června 1926 a od 1. září 1926 nadále. Výnosem zšr-y mor. z 25. září 1926 bylo jeho ustanovení výpomocným učitelem schváleno a byla mu od 1. září 1926 poukázána odměna roč. 9768 Kč.
Podáním ze 16. listopadu 1926 zažádal st-l, aby mu od 1. června 1926 byly poukázány požitky ve výši stanovené pro čekatele v druhé polovině služby čekatelské, poněvadž v udanou dobu vykazuje 1 1/2 roku skutečné služby jako výpomocný učitel. Zšr vyslovila rozhodnutím z 1. prosince 1926, že k žádosti té nelze blíže přihlížeti vzhledem k ustanovení § 3 odst. 3 zák. č. 104/26, podle kterého výpomocní literní učitelé se zkouškou učitelské dospělosti mají nárok na odměnu ve výši počátečního adjuta čekatele na místo literního učitele na obecných školách. St-lovo odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnuti zšr-y.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané nss uvážil:
St-l byl v rozhodné době nesporně »výpomocným učitelem« a nikoliv »učitelským čekatelem«, kteréžto dva pojmy zákon č. 104/26 v § 2 odst. 2 a odst. 1 přesně rozeznává. Proto měl st-l v oné době taky jenom nárok na požitky, které výpomocným učitelům zák. č. 104/1926 přisuzuje v § 3 odst. 3, nikoliv na požitky, které podle § 3 odst. 1 a 2 náležejí učitelským čekatelům.
Když pak zákon jednak v § 3 odst. 2 přisuzuje učitelským čekatelům adjutum ve dvojí výměře — nižší a vyšší — podle délky odsloužené doby čekatelské, naproti tomu však v § 3 odst. 3 výpomocným učitelům dává toliko (bez takovéhoto rozlišování co do délky služby) nárok na odměnu ve výši (plné nebo percentuální) počátečního adjuta čekatele, je z tohoto znění zákona a z protikladu mezi učitelským čekatelem a výpomocným učitelem v § 2 odst. 1 a 2 zcela nepochybně zřejmo, že ; výpomocný učitel není po zákonu účasten výhody zvýšení adjuta, kterou zákon výslovně přiznává jenom učitelskému čekateli, který absolvoval prvou polovici čekatelské doby.
Opačné stanovisko stížnosti nemá tudíž v § 3 zák. č. 104/26 opory a nelze také pro ně vyvoditi nic z § 38 téhož zák., který upravuje jako »ustanovení přechodné (viz nadpis u dílu 5. zák.) jenom převod do nových platů a určuje jak postupovati při určení »doby rozhodné pro stanovení výše služného«, ovšem jen potud, pokud podle základních předpisů zákona může délka služební doby míti pro vyměření požitků význam.

Citace:

Č. 8124. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 159-160.