Č. 8084.

Obecní dávky: Lze z téhož automobilu vyměřovati dávku z motorových vozidel ve dvou obcích?
(Nález ze dne 3. září 1929 č. 16212.)
Věc: Firma Ignác E. ve F. (adv. Dr. Ant. Schauer z Prahy) proti okresní správní komisi v Ch. o dávku z motorických dopravních prostředků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Platebním rozkazem městského úřadu v H. z 31. prosince 1926 byla st-lce uložena obecní dávka z osobního automobilu za rok 1926 částkou 2875 Kč. Platebním rozkazem městského úřadu ve F. z 26. ledna 1927 byla z téhož vozidla za rok 1926 předepsána dávka částkou 3900 Kč; dávka tato byla zaplacena.
Do plat. rozkazu měst. hřadu v H. z 31. prosince 1926 podala firma .... stížnost (event. rozklad), jež byla usnesením měst. zastupitelstva města H. ze 6. dubna 1927 zamítnuta; další odvolání st-lky zamítla osk v Ch. nař. rozhodnutím....
O stížnosti uvážil nss toto:
Předmětem zkoumání nss-u jest otázka, byla-li st-lce z osobního automobilu za rok 1926 právem předepsána dávka z motorických dopravních prostředků v obci H. Otázkou, byla-li stěžující si firmě za uvedený rok z tohoto vozu právem předepsána obdobná dávka v obci F., nemohl se nss zabývati, neboť tato otázka nebyla v provedeném adm. řízení na sporu ani nař. rozhodnutím řešena. Skutečnost, že stěžující si firmě byla z uvedeného vozu dávka předepsána také ve F. a tam také zaplacena, přichází v úvahu jen s toho hlediska, má-li nějaký vliv na dávkovou povinnost st-lky v obci H.
Pro spornou otázku jsou rozhodna pravidla o vybírání dávky z motorických dopravních prostředků v H., po případě zákonné předpisy o obecních dávkách (zák. č. 329/21).
Stížnost popírá zákonnost předpisu dávky za rok 1926 především z toho důvodu, že dávka z uvedeného vozidla byla za tento rok předepsána a zaplacena již ve F., a že dvojí, resp. opětné zdanění jeho jest nepřipustilo. Námitku tuto neshledal nss důvodnou. Jde o dávku obecní, kterou si vybírá principielně každá obec, kde jest zavedena, na základě své berní výsosti zcela samostatně. Předpoklady dávkové povinnosti dlužno tedy zkoumati pro území každé obce samostatně. Okolnost, že vozidlo bylo podrobeno dávce již v obci jiné, mohla by proto míti význam jen tehdy, kdyby tu bylo positivní ustanovení, které by vylučovalo předpis dávky v jedné obci již z toho důvodu, že z téhož vozidla dávka byla zaplacena v obci jiné. Takového všeobecného ustanovení však není v žádné z norem rozhodných pro posouzení otázky dnes sporné.
Záleží tedy jedině na tom, zda podle pravidel o vybírání dávky z motorických dopravních prostředků v H. jsou tu pro roh 1926 předpoklady pro zdanění uvedeného vozidla v této obci. Při tom spor soustřeďuje se v otázku, bylo-li v uvedeném roce stanoviště sporného vozidla po rozumu § 1 dávk. prav. ve F. či v H.
Otázka, co sluší rozuměti stanovištěm vozidla, není sice v pravidlech výslovně řešena; z jednotlivých ustanovení jejich, zejména však z § 6 vyplývá, že stanovištěm dlužno rozuměti místo, kde vozidlo v době, kdy se ho nepoužívá, jest trvale uschováno, kde tedy má svou trvalou garáž. V daném případě není tedy závažnou okolnost, že automobil slouží účelům závodu, jehož sídlo jest v F., když v tomto místě neměl svou trvalou garáž. Poněvadž, jak nesporno, měl automobil svou trvalou garáž, kde byl mimo dobu používání uschován, v r. 1926 v H., uznal právem žal. úřad, že měl své stanoviště v H. a že proto podléhá dávce podle cit. pravidel v této obci.

Citace:

Č. 8084. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 11/2, s. 81-82.