Dokud není pozůstalost bezvýminečně přihlášenému dědici odevzdána, nelze vésti na něho exekuci na základě rozsudku proti pozůstalosti vydané.
Pozůstalost po A., zastoupena poz. vdovou B., k pozůstalosti bezvýminečně se přihlásivší, byla právoplatně odsouzena k zaplacení 50000 K s přísl. žalobci C. Týž vznesl na to žádost o povolení mobilární exekuce jak proti pozůstalosti A., tak proti vdově B.
Procesní soud exekuci proti oběma povolil.
Druhá stolice stížnosti vdovy B. vyhověla, usnesení v odpor vzaté změnila a návrh exekuční, pokud čelil proti B., zamítla, připojivši tyto
důvody:
Spor týká se toliko žalované pozůstalosti po A. Exekuční titul, totiž rozsudek, o nějž se návrh exekuční opírá, rozhoduje spor pouze mezi stranami A. a C., a netýká se B. co takové.
Vzhledem k tomu byla exekuce, hledě k zřejmému ustanovení §. 7. exek. ř., proti vdově B. neprávem povolena, neboť hledě k §. 9. exek. ř. exekuce proti někomu jinému než tomu, kdo v titulu exekučním jakožto dlužník jest pojmenován, pouze potud místa míti může, pokud listinami veřejnými nebo veřejně ověřenými se prokáže, že závazek v titulu exekučním určený z osob tam jmenovaných přešel na ty osoby, proti nimž exekuce jest navržena, což však se nestalo.
Pozůstalost po A. jest sice projednána, nikoliv však odevzdána. Věřitelé její nejsou sice dle §. 811. ob. z. obč. povinni čekati, až se podá přihlášení se k dědictví, avšak po rozumu §. 547. cit. z. lze pro dluhy zůstalostní dědice před odevzdáním pouze jako zástupce zůstalosti žalovati.
Revisnímu rekursu věřitele C. třetí stolice nevyhověla,
poukazujíc
na správné, vývody rekursními nevyvrácené odůvodnění usnesení v odpor vzatého, zvláště když neobmezené ručení dědice, jenž se k dědictví bezvýminečné přihlásil, počíná teprve odevzdáním dědictví (tak i Unger, Erbrecht, § 40.; Pfaff-Hofmann II., na str. 53. a j. v.), ježto až do té doby dědic, ať přihlásil se výminečně neb bezvýminečné, nepokládá se ještě za dlužníka (rozumí se: dlužníka osobního), nýbž za takového platí ležící pozůstalost, byť zastoupena byla dědicem, tak že do té doby dluhy pozůstalostní váznou jen na podstatě pozůstalostní (§§ 550., 801. a 807. ob. z. obč.).
(Rozhodnutí nejvyššího soudního dvoru ze dne 22. října 1912, č. j. R II 937/12/1.)
Flieder.