— 286 —
Vzdání se exekučního práva zástavního zahrnuje v sobě i vzdání se nároku na výtěžek exekučním prodejem docílený. Materielní úkony s právem zástavním předpisem § 200. č. 3 ex. ř. obmezeny nejsou.
Firma A. zabavila dlužníku R. exekučně svršky. Tytéž zabavila pak přístupem firma B. Dražba konala se dne 17. listopadu 1911. Teprve po výkonu dražby došlo v týž den na soud prohlášení vymáhající věřitelky A., kterým vzdávajíc se exekučního práva zástavního, navrhla zrušení exekuce. Při roku rozvrhovém účtovala však věřitelka A. sypu pohledávku, poukazujíc k tomu, že předměty zabavené byly v čas, kdy návrh na zastavení exekuce na soud došel, pro ni již prodány a tudíž návrh po početí dražby podaný účinku míti nemohl.
Soud prvé stolice přiřkl při rozvrhu firmě A. její pohledávku, opíraje se o § 200. č. 3. ex. ř. 'v»před početím dražby«).
K stížnosti firmy B. přikázal krajský soud v České Lípě výtěžek exekučního prodeje stěžovatelce; v důvodech poukázáno k tomu, že § 200. č. 3. ex. ř. řeší pouze otázku, zda provede se dražba čili nic, nedotýká se však nikterak otázky existence práva zástavního, které v daném případě skutečně prohlášením věřitelky pominulo.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolací stížnosti věřitelky A., potvrdiv usnesení soudu rekursního.
Důvody:
Zástavní právo zaniká jako všechna práva dle §u 1444. ob. z. obč. zřeknutím. Zástavní věřitelka A. prohlásila dne 17. listopadu 1911 u exekučního soudu, že zastavuje prodejové řízení za současného výmazu práva zástavního ku všem svrškům nabytého. Tím Zřekla se svého práva zástavního. Okolnost, že toto prohlášení na soud exekuční došlo dne 17. listopadů 1911 o půl jedenácté hodině, kdežto dražba svršků skončena v týž den v 10 hodin 15 minut, jest nerozhodna, poněvadž prodejem vstupuje na místo práva zástavního —
nárok na docílený výtěžek a vzdání se práva zástavního obsahuje v sobě vzdání se tohoto nároku. Předpis §u 200. č. 3. ex. ř. vztahuje se pouze na řízení exekuční, nikoliv též na materielní úkony s právem zástavním. — Dle §u 286. ex. ř. dlužno z výtěžku zapraviti pohledávky práva zástavního požívající; vymáhající věřitelka A. vzdala se však práva zástavního. Naříkané usnesení soudu rekursního má oporu v zákoně, pročež nebylo vyhověno dovolací stížnosti vymáhající věřitelky.
(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 30. ledna 1912, č. j. R II 72/12.)
Dr. Beutl