Čís. 1140.
Náhradu škody za ztrátu zboží, jež dáno bylo k železniční dopravě
v cizozemsku, jest určiti v kursu, vypočteném dle místa a ku dni odeslání.
(Rozh. ze dne 19. července 1921, Rv I 340,21.)
Dne 24. dubna 1919 byla podána ve Vídeňském Novém Městě pro žalobkyni zásilka několika sudů vína, jež pak byla Ústecko-teplickou drahou
žalobkyni vydána s úbytkem na váze. Žalobkyně domáhala se na dráze
náhrady škody, již jí procesní soud prvé stolice přiznal, shledav
splněny podmínky §§ 84 a 99 žel. dopr. ř. Výši náhrady pak určil dle
obecné hodnoty vína v místě odeslání, již přepočetl dle kursu ze dne 24. dubna 1919 na Kč, v nichž plniti bylo vzhledem k sídlu žalované dráhy.
Odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody: Jde tu o náhradu
škody, kterou má žalovaná dráha, majíc své sídlo v tuzemsku, zaplatiti
proto ve měně československé, nejedná se tu především proto o nárok
v cizí měně. Pro výši náhrady škody jest dle § 88 žel. dopr. ř. směrodatnou obecná cena obchodní, kterou mělo víno ve Vídeňském Novém Městě v čase, kdy bylo předáno k dopravě t. j. dne 24. dubna 1919. Cena
tato byla udána ve znaleckém posudku v korunách rakouských; ježto pak
žalovaná společnost má nahraditi škodu v korunách československých,
sluší ovšem nalézti onu obecnou cenu obchodní, kterou mělo víno dne
24. dubna 1919 ve Vid. Novém Městě v Kč, a jest v tomto směru směrodatným jedině kurs, který měly Kč oproti Kč dne 24. dubna 1919. Ježto,
jak již uvedeno, nešlo o pohledávku žalobkyně v cizí měně, nýbrž o pohledávku v měně československé, nelze použíti čl. 336 obch. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, uplatňující dovolací důvod čís. 4 § 503 c. ř. s., není odůvodněno a poukazuje se dovolatelka na správné důvody napadeného rozsudku,
jež spisem dovolacím nebyly vyvráceny. K jeho vývodům se podotýká, že
se v tomto sporu nejedná o závazek žalované, znějící na koruny rakouské,
který se má přepočítati na československou měnu, nýbrž o pohledávku žalobkyně v československé měně, jelikož žalovaná má své sídlo v tuzemsku. Výše náhrady za poškození sporného zboží byla dle § 88 žel. dopr. ř. právem ustanovena dle obecné hodnoty obchodní, již mělo víno
v místč odeslání v době, kdy bylo přijato ku přepravě t. j. dne 24. dubna 1919 ve Vídeňském Novém Městě. Na základě posudku znalce, který cenu
vína v československé měně neznal a je proto udal v rakouské měně, přepočítal prvý soudce dotyčnou částku na čsl. koruny a to dle kursu ze dne
24. dubna 1919, neboť jedině tento kurs jest směrodatným pro výši škody
dle § 88 žel. dopr. ř. Měna, ve které má žalovaná žalobci nahraditi škodu,
byla již původně československou a způsob výpočtu žalobního nároku
nemá žádného významu pro jeho měnu. Vším právem tedy nižší soudy
přihlížely ke kursu ze dne 24. dubna 1919 a ne ke kursu ze dne 24. září
1920, určenému libovůlí žalované. Že tato v den ten byla v prodlení, sama
nepopírá, pročež ustanovením čl. 336 obch. zák., předpokládajícího včasné
placení, nelze ospravedlniti kurs ze dne 24. září 1920. Patent ze dne 2. června 1848, čís. 1157 sb. z. s. nepřichází v úvahu, jelikož předpokládá
jiný skutkový děj.