Čís. 1025.

Obnova pachtu (opatření Stálého výboru Nár. shrom. ze dne 8. října 1920, čís. 586 sb. z. a n.).
Soudu přísluší rozhodovati jedině o námitkách, které propachtovatelem proti pachtýřovu návrhu na obnovu pachtu učiněny byly ve lhůtě § 15 opatření.
(Rozh. ze dne 26. dubna 1921, R I 481/21.)
Návrh pachtýřky na obnovu pachtu byl soudem prvé stolice zamítnut vzhledem k propachtovatelově námitce, přednesené dne 4. února 1921, že pacht končí teprve dnem 25. února 1921. Rekursní soud usnesení potvrdil. Důvody: Dle § 8 opatření Stálého výboru Národního shromáždění ze dne 8. října 1920, čís. 586 sb. z. a n., ( obnovuje se za podmínek, v tomto předpisu uvedených, pouze ten pacht (podpacht) zemědělského pozemku, který skončí nebo již skončil ve druhé polovici roku 1920. Poněvadž tentýž předpis mluví dále o pachtovním roku poněvadž opatření, o které jde, je výjimečné a tudíž, jak soud prvé stolice zcela správně vyslovil, musí býti vykládáno přesně, nelze pochybovati o tom, že se na tento pachtovní poměr, který končí teprve 25. února 1921, citovaný předpis nevztahuje, poněvadž na tom nesejde, bylo-li z pachtovního pozemku naposled r. 1920 na podzim sklizeno. Rovněž nelze souhlasiti s vývody stížnosti, že tyto okolnosti, způsobivší, že nárok na obnovu pachtu není po právu, byly propachtovatelem výslovně uplatňovány opožděně, poněvadž námitka dle § 8 cit. opatření není námitkou ve smyslu § 15 téhož opatření, nýbrž je předpis § 8 téhož opatření všeobecnou náležitostí, kdy nárok řečený vůbec muže býti uplatňován. Ostatně se dle § 15 téhož opatření nevyžaduje, aby propachtovatel všechny
své námitky ve svém návrhu taxativně a závazně uvedl, jelikož něco takového z řečeného předpisu odvoditi nelze, naopak je věcí soudu, aby opodstatněnost nároku i tehda přezkoumal, když nedostatek povšechných náležitostí propachtovatelem nebyl vytýkán.
Nejvyšší soud zrušil usnesení nižších soudu a vrátil věc prvému soudu, by, doplně řízení, znovu rozhodl o návrhu pachtýřky.
Důvody:
Napadeným usnesením, jímž bylo potvrzeno usnesení okresního soudu, byl porušen zákon, pokud se týče opatření Stálého výboru Národního shromáždění ze dne 8. října 1920, čís. 586 sb. z. a n. Dle jeho § 15 jest propachtovatel povinen, by své námitky proti pachtýřovu návrhu na obnovu pachtu ohlásil nejdéle do 14 dnů po oznámení pachtýřovi, nejdéle od 31. prosince 1920 okresnímu soudu, jinak ztratí právo odporovati obnově. Z toho plyne, že s námitkami, které byly ohlášeny k soudu do 31. prosinci 1920 jest propachtovatel prekludován, a soudové nižší nesměli proto vůbec přihlížeti k námitce propachtovatelově, teprve při jednání soudním dne 4. února 1921 vznesené, že totiž pachtovní smlouva ukončí dne 28. února 1921, a že následkem toho předpis § 8 cit. opatření pro pachtýřuv nárok na obnovu pachtu neplatí. Opačný názor rekursního soudu, vrcholící svým smyslem v tom, že je povinností soudu, aby z moci úřední zkoumal, zda jsou tu náležitosti § 8 opatření, nesrovnává se s citovanými předpisy zákonnými. Neboť již ze znění S opatření proti vuli propachtovatele vyplývá, že záleží jedině na propachtovateli, chce-li vůbec odporovati oznámení pachtýřc, žádajícího za obnovu pachtu na další pachtovní rok 1921, a důsledkem toho musí býti jen jemu ponecháno, jaké námitky chce proti nároku pachtýřovu vznésti. Při tom ovšem jest propachtovatel povinen své námitky uplatniti ve lhůtě § 15, a jen o takovýchto námitkách přísluší soudu rozhodovati. Následkem mylného výkladu zákona nebyla podstata námitek propachtovatelových a obrany pachtýřčiny vyšetřeny a jest proto nutno, aby byly skutkové okolnosti oběma stranami přednesené zřetelem na obsah pachtovní smlouvy zjištěny, a neúplné řízení bylo doplněno.

Citace:

č. 1025. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 308-309.