Čís. 1154.
Knihovním převodem vlastnického práva na jiného pozbývá vymáhající věřitel práva vésti exekuci na hypotéku proti dosavadnímu vlastníku, může však na základě poznámky hypotekární žaloby nastupovati exekucí na hypotéku proti novému nabyvateli.
(Rozh. ze dne 30. srpna 1921, R II 336/21.)
Na lesní statek W., jenž tehdy patřil Aloisu Sch., byla povolena ve
prospěch vymáhajícího věřitele poznámka žaloby na zaplacení roční
splátky 25.000 M, dospělé dne 1. ledna 1920. Statek přešel po té dne
8. ledna 1920 na jiného vlastníka. Vysoudiv poznamenaný spor domáhal
se vymáhající věřitel, by mu byla povolena vnucená správa statku W.
proti Aloisu Sch. Soud prvé stolice exekuční návrh zamítl, ježto
nemovitost zatím přešla na jiného vlastníka. Rekursní soud mu
vyhověl. Důvody: Knihovní poznámka, jež byla povolena vymáhajícímu věřiteli proti Aloisu Sch-ovi, má dle § 60 kn. zák. hlavně za následek,
že exekuce na zastavenou nemovitost na základě právoplatného nálezu o poznamenané žalobě přímo proti každému vlastníku této nemovitosti
může býti vedena. Vymáhající věřitel si tedy právem stěžuje, když první
soud jeho návrh na povolení vnucené správy zamítl s odůvodněním, že
nemovitost od oné doby knihovně přešla na jiného vlastníka.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dlužník domáhá se zamítnutí návrhu na povolení vnucené správy nemovitosti z důvodu, že v čase návrhu již nebyl knihovním vlastníkem a
věřitel měl podle § 60 knih. zák. vésti exekuci přímo proti nynějším
knihovním vlastníkům. K dobytí peněžité pohledávky může věřitel vésti
exekuci na jmění dlužníka, v exekučním titulu jmenovaného (§§ 7, 54 ex. ř.). Výjimku z tohoto pravidla obsahuje § 60 knih. zák., exekučním řádem
podle čl. XIII. čís. 7 uvoz. zák. k ex. ř. nedotčený, že knihovní poznámka
hypotekárni žaloby má za následek, že žaloba nabývá účinnosti i proti
každému pozdějšímu vlastníku zástavy a že zejména lze na základě právoplatného rozhodnutí nebo vykonatelného smíru o poznamenané žalobě
vésti exekuci na zavazenou nemovitost přímo proti každému vlastníku
této nemovitosti. Mohlo by se tudíž zdáti, že dlužník nemá na tom právního zájmu, byla-li jeho věřiteli k dobytí dluhu povolena exekuce vnucenou správou nemovitosti, na kterou jeho věřitel podle § 60 knih. zák.
exekuci vésti může, a že jest povolujícími usnesením jen potud dotčen,
pokud mu byla uložena náhrada nákladů návrhu, že však k této náhradě
nákladů, k uskutečnění práva nutných, jest podle § 74 ex. ř. povinen.
Avšak dlužník jest podle § 65 ex. ř. k rekursu proti povolení exekuce,
proti němu směřující, vůbec oprávněn, jestliže exekuce neměla býti proti
němu povolena. Předpisem § 60 knih. zák. jest sice uznána účinnost exekučního titulu proti pozdějšímu nabyvateli nemovitosti, ale není upuštěno
od požadavku §§ 87, 97 a 133 ex. ř. a § 21 knih. zák., že nemovitost jest
vlastnictvím dlužníka. Dokud vymáhající věřitel nepřijal nového vlastníka nemovitosti ve smyslu §§ 1405 a 1408 obč. zák. za svého dlužníka na
místě dlužníka, v exekučním titulu jmenovaného, arci nepozbyl prodejem
nemovitosti práva proti dlužníku dosavadnímu, ale změnou stavu knihovního mu byla odňata možnost, vésti exekuci na tuto nemovitost proti
dlužníku dosavadnímu, a byl odkázán žádati za povolení exekučního titulu, jenž podle § 60 knih. zák. poznámkou žaloby stal se také proti
novému nabyvateli účinným. Když tudíž soud, k povolení exekuce příslušný, jsa zároveň soudem knihovním i exekučním, stav knihovní znal a
tento stav knihovní žádanému povolení exekuce na tuto nemovitost proti
dlužníku, v exekučním titulu jmenovanému, zabraňoval, právem zamítl
návrh na povolení exekuce, podle stavu knihovního proti tomuto dlužníku neproveditelné (§ 101 ex. ř.).