Čís. 1081.
I jediné těžké ublížení na cti může býti důvodem § 26 čís. 4 zák.
o obch. pom. Ublížení nemusí býti trestné, stačí, činí-li dle všeobecných
názorů další pokračování ve služebním poměru nemožným. Nestačí všeobecné tvrzení hanlivých výroků a urážlivého chování zaměstnavatelova.
(Rozh. ze dne 7. června 1921, Rv 1 88/21.)
Žalobce byl přijat žalovaným za ředitele továrny na dobu tří let. Před
skončením smluvní doby opustil žalobce službu, ježto prý se mu pokračování ve služebním poměru stalo nemožným vzhledem ku chování se žalovaného, a žaloval po té o náhradu škody, jež mu vzešla předčasným
opuštěním služby (§ 29 zák. o obch. zák.). Opíraje důvod k předčasnému
vystoupení ze služebního poměru o § 26 čís. 4 zák. o obch. pom. a tvrdě
v tomto směru četné urážky, jež prý mu žalovaný způsobil, z nichž podařilo se mu prokázati, že se žalovaný o něm vyjádřil, že jest »nepořádným,
malicherným a nedbalým«, že »kdyby byl najal podomka, konal by mu
tytéž služby, jež mu koná žalobce jako ředitel« a že - a to již po opuštění služby žalobcem — prohodil: »že se diví, co to žalobce napadlo,
že tak náhle zmizel, že s ním sice zacházel jako s praktikantem, že však
musel stále po něm jíti, ježto vše bylo zaneřáděno«. Oba nižší soudy
žalobu zamítly. Důvody: Předpokladem pro přípustnost předčasného
zrušení služebního poměru jsou dle § 26 čís. 4 zák. o obch. pom. »značná
ublížení na cti« proti zaměstnanci. Jest tudíž nutno, aby zaměstnavatel učinil výrok nikoliv ojedinělý, který se všeobecně považuje za urážku
na cti, nýbrž aby chování jeho bylo takové, s kterým jest spojeno »značné ublížení na cti«. Takového chování žalovaného žalobce neprokázal. Výroky žalovaného, které žalobce uvádí k odůvodnění žalobního nároku,
nemohou býti považovány ani jednotlivě ani v souvislosti za »značná« ublížení na cti, ježto nepřesahují meze kritiky, byť i byly netaktní, a
mohly býti patřičně odmítnuty; přistupuje k tomu, že poslední výrok se stal, když již žalobce byl rozvázal služební poměr, takže již nemůže
býti uváděn jako příčina pro toto rozvázání. Tvrzení žalobcovo konečně,
že žalovaný užil opětovně urážlivých výroků o žalobci, jest příliš všeobecné, než aby mohlo býti zkoumáno, jakého druhu ty výroky byly.
Nebylo-li tu předpokladu § 26 čís. 4 zák. o obch. pomocnících — a jiných
žalobce vůbec neuplatňoval, — nebylo, příčiny, aby bylo užito § 29 zák. o obch. pomocnících a není proto pro žalobní nárok právního podkladu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po stránce právní posoudil odvolací soud věc správně. Jde v podstatě
o to, dopusitil-li se žalovaný vůči žalobci těžkého ublížení na cti, jak žádá
§ 26 čís. 4 zák. o obch. pomocnících. Těžké ublížení na cti jest důvodem,
jenž opravňuje zaměstnance ku předčasnému vystoupení. Z toho plyne
nezbytně, že ublížení na cti, má-li býti důvodem po rozumu § 26 čís. 4 cit. zák., musí býti náležitě opodstatněno. Všeobecné tvrzení hanlivých
výroku, urážlivého chování, nemá právního významu a nemůže býti
pokládáno za důvod po rozumu § 26 čís. 4 cit. zák. Ač zákon mluví
v množném čísle o těžkých ublíženích na cti, přec nelze z toho již dovozovati, že by toliko opětovné ublížení na cti mohlo opodstatniti důvod
§ 26 čís. 4 cit. zák. I jediné ublížení na cti stačí, je-li povahy v § tom
naznačené. Zákon žádá zcela všeobecně těžké ublížení na cti, není tedy
důvodu míti za to, že by musilo, býti ublížení trestné, aby opodstatnilo
důvod dle § 26 čís. 4 cit. zák. Žádá-li zákon těžké ublížení na cti, rozumí
tím ublížení, jež dle všeobecných názorů činí další pokračování služebního poměru nemožným. Posuzuje-li se skutkový stav z těchto hledisek,
dlužno dospěti k přesvědčení, že žalovaný se nedopustil ublížení na cti
ve smyslu citovaného zákona. Výroky žalovaného, jež přicházejí v úvahu,
nebyly jemného rázu, byly dokonce bezohledné, ba drsné, nevyvrcholily
však přes to v těžké ublížení na cti, uváží-li se zejména, že zaměstnavateli dlužno přiznati právo volné, otevřené, ani i ostré kritiky počínání
si zaměstnancova ve službě. O podobném způsobu vyjadřování se žalovaného mluví sám žalobce. Právní posouzení nižších soudů není v odporu
se zákonem, odůvodnění jest v podstatě případné, a odkazuje se jinak
k němu. Uvádí-li dovolání, že svědkové potvrdili urážlivé chování se
žalovaného, kteroužto okolnost by byl mohl žalobce, jako, strana slyšena
blíže rozvésti a potvrditi, dokazuje jen, že neprovádí po zákonu důvodu
nesprávného právního posouzení, jenž předpokládá setrvání při posavadním skutkovém stavu.