.329
Čís. 1042.
Úprava notářské pečeti. Svrchu musí býti text v jazyku státním a
text v jazyku menšiny musí býti pod ním, nikoli vedle něho.

(Rozh. ze dne 3. května 1921, R II 178/21.)
Notářská komora po dohodě se státním zastupitelstvím neschválila nárys nové pečeti notářovy, jenž obsahoval jméno notářovo pouze
jednou a pod ním vlastnost a sídlo v jazyku státním a vedle toho v jazyku
menšinovém. Vrchní zemský soud poukázal notářskou komoru,
by nárys pečeti schválila, ježto odpovídá všem ustanovením nařízení vlády ze dne 22. prosince 1920, čís. 657 sb. z. a n.
Nejvyšší soud obnovil usnesení notářské komory. Důvody:
Notářská komora stěžuje si do usnesení vrchního zemského soudu
tvrdíc, že úřední pečeť notáře nevyhovuje ustanovením vládního nařízení ze dne 22. prosince 1920, čís. 657 sb. z. a n. Stížnosti dlužno přisvědčiti.
Zmíněné vládní nařízení upravuje nejen text úřední pečeti notářské, nýbrž
i jeho umístění. Textu týkají se ustanovení o obsahu úřední pečeti a jazyka jeho, kdežto druhá část upravuje umístění státního znaku a textu.
Tato druhá část upravuje vlastně obraz úřední pečeti notářské, kterak
se jeví oku, nikoliv kterak se jeví při čtení, kteroužto úpravu má na mysli
ve své stížnosti do usnesení notářské komory notář, poukazuje na to, že
účelem vládního nařízení svrchu zmíněného bylo, říci, aby text byl na
prvém místě ve státním jazyku a na druhém místě v jazyku příslušné
menšiny. Nástin jeho pečeti úřední prý proto vyhovuje úplně vládnímu
nařízení, ježto při čtení textu jest na prvém místě text v jazyku státním
a na druhém v jazyku německém. Jak již bylo svrchu ukázáno, má však
ustanovení vládního nařízení za účel umístění textu, a proto nelze slovům
jeho, že pod slovní výplní ve státním jazyku může býti uvedeno jméno,
úřední vlastnost a sídlo notářovo i v jazyku menšiny, jinak rozuměti, než
že svrchu jest text v jazyku státním a pod ním týž text
v jazyku menšiny, kdežto podle úpravy předloženého nástinu bylo by
v pečeti jméno notářovo pouze jedenkráte, vlastnost a jeho sídlo v jazyku
menšiny byly by vedle textu v státním jazyku a nikoliv pod ním.
Citace:
Čís. 1042. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 341-342.