Čís. 995.

Ustanovení § 20 lit. a) adv. řádu jest vztahovati též na kandidáty
advokacie. Lhostejno, že státní zaměstnanec, maje delší dovolenou, platu nepobíral.
(Rozh. ze dne 29. března 1921, R II 98/21.)
Výbor advokátské komory nevyhověl usnesením ze dne 23. července 1914 žádosti o zápis do seznamu kandidátů. Důvody: Jak z předloženého žadatelem vyřízení odborné účtárny c. k. ministerstva obchodu ze dne 13. července 1914 vyplývá, jest žadatel c. k. účetním assistentem ministerstva obchodu (byť i na dovolené) a nepovolilo c. k. ministerstvo obchodu podle výnosu ze dne 11. července 1914 převzetí žadatele na trvalý odpočinek. Jelikož dle § 20 hr. a) adv. ř. s vykonáváním advokacie neslučitelné jest zastávání placeného úřadu státního (vyjma úřadu učitelského) a ježto zákonné ustanovení toto analogicky jest vztahovati i na kandidáty advokacie a kromě toho žadatel po dobu
své aktivní služby státní podléhá příslušným disciplinárním předpisům pro státní úředníky platným, a svým zápisem do seznamu kandidátů advokacie podrobiti by se musel disciplinárním předpisům pro advokáty a kandidáty advokacie, a obě disciplinární moci vedle sebe působiti nemohou, musel býti požadovaný zápis odepřcn. K opětné žádosti v prosinci 1920 setrval výbor advokátní komory na svém původním rozhodnutí, poněvadž o předmětných místech zákona nebyla vydána ustanovení novější, která by umožnila, aby od právoplatného usnesení ze dne 23. července 1914 bylo upuštěno. Vrchní zemský soud usnesení potvrdil. Důvody: Stížnosti nelze přiznati oprávněnosti. Okolnosti, jež
stěžovatel pro zápis do seznamu kandidátů advokacie uplatňuje, totiž že v době od 1. do 31. července 1914 státního úřadu nezastával a placen nebyl, jelikož tehda měl jako c. k. účetní asistent ministerstva obchodu povolenu jednoroční dovolenou bez platu, jsou nerozhodné, jelikož přes to státním úředníkem zůstal a proto vzhledem na ustanovení § 20 a) adv. ř. do seznamu advokátních kandidátu zapsán býti nemohl. Poukazuje se proto stěžovate. pouze na případné důvody usnesení advokátní komory
ze dne 23. července 1914, jímž jeho první žádost o zápis do seznamu kandidátu advokacie zamítnuta byla.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Správně poukazuje napadené rozhodnutí na výstižné důvody usnesení advok. komory ze dne 23. července 1914; úřad c. k. účetního asistenta ministerstva obchodu, který stěžovatel v době od 1. do 31. července 1914 zůstával, jest placeným úřadem státním, a nepřestal jím býti z té příčiny, že stěžovatel, maje delší dovolenou, z tohoto důvodu dočasně platu nepobíral. Poukaz stížnosti na to, že pensionovaný státní úředník muže vykonávati advokacii, není vhodný, neboť úředník ve výslužbě nezastává
právě žádného státního úřadu, činnost jeho· jako státního úředníka došla pensionováním svého zakončení.

Citace:

č. 993. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 256-257.