Čís. 1132.
Ujednáno-li za války, že pro vysoký kurs cizí měny, na niž zní pohledávka, odkládá se splacení dluhu až do skončení války, věřiteli se však
vyhrazuje, že později sám určí dobu, kdy dluh po skončení války má býti
zapraven, nemůže dlužník požadavku o zaplacení, vzneseném po skončení
války, čeliti námitkou, že kurs jest stále ještě stejně nepříznivým, ba dokonce snad ještě nepříznivějším.
(Rozh. ze dne 12. července 1921, Rv 1 507/21.)
Dne 24. února 1915 nabídla švédská firma tuzemské firmě 11 kusů
švédských separatorů za 8704 švédských korun s tím, že jest ochotna,
poskytnouti pro zaplacení kupní ceny lhůtu a sice až do doby po skončení války, jejíž bližší určení si vyhražuje. Telegramem ze dne 1. března 1915
tuzemská firma nabídku přijala. Po skončení války domáhala se švédská
firma (dopisem ze dne 23. ledna 1920) zaplacení a ježto kupitelka nevyhověla, žalovala oň. Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl.
Důvody: Nelze tu mluviti o tom, že splatnost kupní ceny smluvena
byla na dobu po skončení války, až kurs bude normální neb ustálený, nýbrž jedinou podmínkou splatnosti bylo skončení války,
bližší určení doby bylo toliko právem žalující strany, kteréhožto práva
použila dopisem ze dne 23. ledna 1920. Z posledního odstavce nabídky
žalující strany ze dne 24. února 1915 a z předcházející korespondence jest
sice zřejmo, že odložení splatnosti kupní ceny mělo býti vzhledem k nepříznivému tehdejšímu kursu korun rakouských oproti korunám švédským
výhodou pro stranu kupující, přes to však nelze toto ustanovení vykládati
v ten smysl, že splatnost kupní ceny měla nastati teprve pak, až dosáhne
tuzemská koruna oproti švédské koruně kursu předválečného. Výklad ten
neodpovídal by ani slovům ani úmyslu žalující strany. Slova: »již blíže
určiti si později vyhražujeme« jsou tak jasna, že o jejich smyslu nelze
pochybovati, a zmíněný poslední odstavec nabídky ze dne 24. února 1915
nezavdává nikterak příčiny k tomu, aby od slovného výkladu tohoto
ustanovení bylo se odchýleno. Žalující strana byla povinna sečkati až do
konce války, potom však mohla žádati zaplacení dle své vůle, bez ohledu
na kursovní poměry. Jest proto nerozhodno, že nynější kursovní poměr
jest daleko nevýhodnější, než byl v době uzavření smlouvy; tato okolnost
padá výhradně na vrub žalované strony, jejíž jednání má spíše ráz smlouvy odvážné, než jednostranné výhody ve smyslu čl. 334 obch. zák.
Odvolací soud rozsudek potvrdil v podstatě z týchž důvodu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Již prvý soud celému písemnímu jednání přiložil smysl, jaký dle obsahu
svého pro každého nepředpojatého posuzovatele má, a opačný výklad
žalované firmy stručně, ale správně vyvrátil, k čemuž odvolací soud
případné poznámky připojil. Jestliže tedy ještě v dovolání snaží se žalovaná firma o výklad nepřípadný, obsahu listin a patrnému smyslu jich
odporující, vyvolává tím kritiku nejen svého výkladu, nýbrž již svého
tehdejšího jednání, i musí si tuto kritiku přičísti sama. Věc je tato: V dopise ze dne 24. února 1915 reaguje žalující na stesk žalované, že kurs
švédských korun jest té doby vysoký a jí nepříznivý, a vychází jí vstříc
tím, že se prohlašuje ochotnou, že jí povolí úvěr až do skončení války,
vyhražuje si však, že dobu, kdy kupní cena po skončení války má
býti zaplacena, později sama určí. Pravda tedy jest sice, že i ona
kojila se ve prospěch žalované firmy nadějí, že kurs po válce bude nižší,
žalované příznivější, ale jest-li naděje ta sklamala, nejde to na účet žalobkyně, která si vyhradila, aby konečně přišla přece k cíli, že dobu splatnosti sama určí, nýbrž na účet žalované, která, jak prvý sond správně
podotýká, vešla tu na věc odvážnou, protože nejistou, jako každá budoucnost. Žalobkyně měla jen povinnost, vyčkati konce války, a to učinila, nikoli však nezavázala se čekati i po válce tak dlouho , až kurs skutečně klesne pod míru, kterou vykazoval v době jednání, a trpěti tedy odklad do nedohledna, snad po celá desítiletí, nebo snad dokonce zaplacení
nežádati nikdy, protože i to možno jest, že kurs pod tu míru neklesne
nikdy. Telegramem ze dne 1. března 1915 žalovaná tuto nabídku přijala
prostě a striktně, beze všech klausulí a výhrad, bez podmínky a omezení.
Smlouva tedy stala se perfektní. Téhož dne 1. března 1915 ovšem žalovaná mimo telegram vypravila ještě také dopis, v němž opakuje obsah
telegramu a potom dokládá, že si poznamenala, že jí žalující k zaplacení
faktur poskytla lhůtu a sice až do takové doby po skončení
války, v které kurs bude normální resp. stabilní. Tato její poznámka
neodpovídá zásadě poctivého smýšlení a neobmyslného jednání, na které
všecek reelní obchod spočívá a spečívati musí, neboť vkládá tu do
nabídky žalující strany smysl sobě příznivější, kterého nabídka ta očividně nemá a míti nechce. Věrnost a víra jednání vyžadovaly, aby se
netvářila, jakoby už dopis ten smysl měl, nýbrž aby otevřeně a přímo
prohlásila, že ona tuto modifikaci podmínky — ničím jiným to nebylo
— navrhuje a žádá, aby žalobkyně ji přijala. Žalobkyně ovšem nedala se
tím másti. Ona obdržela arci telegram dřív než dopis, a odpověděla na
telegram ten dopisem ze dne 2. března 1915, v němž obsah telegramu
reprodukuje, a dokládá, že dle toho uznává, že žalovaná její pod-
mínky ze dne 24. února přijímá. Když pak obdržela onen modifikující dopis, odkázala žalovanou listem ze dne 6. března 1915 na tento
svůj dopis ze dne 2. března 1915 dodávajíe, že tedy jsou o dodávce
zajedno, což znamená, že jsou o ní zajedno ve smyslu toho dopisu ze
dne 2. března, a tedy ve smyslu onoho telegramu žalované, v němž tato
podmínky její ze dne 24. února bez výhrady přijala. Tu však opět žalovaná v dovolání vkládá do toho jiný smysl a doložku, že jsou o dodávce
za jedno, vykládá tak, že jsou o ní za jedno ve smyslu jejího dopisu ze dne
1. března 1915, jenž, jak řečeno, obsahoval modifikující návrh. Na dopis
ze dne 6. března 1915 žalovaná již neodpověděla. Dle toho všeho uskutečnila se smlouva perfektně dopisní nabídkou žalující firmy ze dne 24. února a telegramní akceptací žalované firmy ze dne 1. března. Následující
na to modifikační návrh žalované nebyl žalující přijat a perfektní smlouva zůstala v platnosti beze změny.