Čís. 1158.
Opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle § 54 ústavní listiny ze dne 8. října 1920, čís. 586 sb. z. a n.,
o úpravě pachtovného z polních hospodářství a zemědělských pozemků
a obnově drobných zemědělských pachtů.
»Posavadním pachtovným« jest součet hodnoty naturálních dávek a pachtovného. Naturální dávky a jiná občasná plnění čítati jest dle cen ku dni 1. března 1919.
Užívá-li pachtýř budov pouze z části a také je pouze z části udržuje, nepřísluší mu celá 20procentní srážka, nýbrž jen poměrná její část.
(Rozh. ze dne 6. září 1921, R I 966/21.) V řízení o úpravě pachtovného zrušil Nejvyšší soud usnesení
nižších soudů a nařídil prvému soudu, by, doplně řízení, znovu rozhodl.
Důvody:
Jde o tyto otázky: 1. má-li se к pachtovnému 8000 Kč připočísti také
cena naturálních dávek a periodických úkonů (povoz); 2. dle
které doby má se cena ta čítati, při čemž strany jsou na sporu, zda
je tu rozhodnou doba uzavření smlouvy či doba dospělého plnění — otázka,
kterou rekursní soud zůstavil nerozřešenou; 3. zda a pokud pachtýři mají
nárok na srážku 20 proc. dle § 2 (3) Opatření, když mají zpachtovanou jen část budov a jen tu udržovati povinni jsou, druhé části však
užívají propachtovatelé sami, a když dále pachtýři dle tvrzení propachtovatelu závazku, udržovati zpachtované budovy, neplní, ad 1. Nemůže
býti o tom pochyby, že otázku tuto zodpověděti dlužno kladně, jak činí
rekursní soud. Smlouva, kterou se přejímatel zavazuje místo pachtovného v penězích odváděti naturální dávky, není sice, správně theorcticky
vzato, smlouvou pachtovní, která předpokládá placení »ceny« (§ 1090 obč. zák.), pod kterýmž výrazem zákon myslí sumu peněžitou (§§ 1053,
1055 obč. zák.), nýbrž t. zv. kontraktem innominátním, nejpodobnějším
ovšem smlouvě pachtovní, a může býti dvojího druhu, buď že se naturální dávky vyměří poměrným podílem úrody, na př. polovicí nebo třetinou, kdež ji pak zákon uznal za smlouvu společenskou (§ 1103 obč. zák.),
anebo že se vyměří určitým kvantem od výše výtěžku nezávislým na př. 10 q. To má také důležité praktické důsledky, neboť při těchto smlouvách
jest na jevě, že propachtovatel není zkrácen, když cena zemědělských
výrobků stoupla, neboť hodnota obou vzájemných plnění zůstává pořád
v témž vzájemném poměru a proto ten případ citovanému opatření příčiny k zákonné úpravě smluvního poměru nezavdával, a byl upraven
zvlášť teprve vlád. nařízením ze dne 21. července 1921, čís. 240 sb. z. a n.
pro Podkarpatskou Rus, kde jest hojný, k čemuž dlužno poznamenati, že
nařízení to nazývá poměr ten užíváním pozemků za podíl naturálního
výnosu, v kontextu však pachtem. Jinak má se však věc, když jde
o pachtovní smlouvu v technickém smyslu, t. j. pachtovné platí se v penězích a byvši při dlouhodobých smlouvách umluveno za starší doby
(před 1. lednem 1918), jest nyní při znehodnocení peněz a stoupnutí cen
zemědělských výrobků v křiklavém nepoměru k výtěžku pachtýřovu. Tu
zákon dovoluje zvýšení pachtovného, které musí býti přípustno také
v tom případě, když pachtýř platí úplatu za přenechání statku z části
v penězích a z části v naturaliích, neboť i tu se ten nepoměr uplatňuje
a vlastník se jeví zkráceným aspoň z části, pokud totiž úplata odvádí se
v penězích. Rozumí se však samo sebou, že úplatu v naturaliích nelze
pominouti, poněvadž pominutím byl by zase pachtýř zkrácen, i odpovídá
tu stavu věci a spravedlnosti, když se hodnota naturálních dávek k pachtovnému připočte, součet obou činí pak posavadní pachtovné
po rozumu § 2 (1) Opatření, o jekož zvýšení jde. Ad 2. Ani jedna ani
druhá z těchto dob není rozhodnou. Dobu plnění bráti je dokonce přímo
nemožno, protože zvýšení pachtovného musí se státi určitým obnosem
pro celou ještě zbývající pachtovní dobu, kdežto cena naturalií může se
každý rok měniti. Zákon při výpočtu přirážky a její nejvyšší meze vychází z ceny nemovitosti, kterou počítá dle výnosu a ke dni 1. března
1919. Co je spravedlivo vůči jednomu, musí býti i vůči druhému: dlužno
tedy za příčinou souladu všech výpočtů ve smyslu § 2 (1) cit. Opatření
i naturální dávky a jiná periodická plnění citati dle cen platných ku dni
1. března 1919. Ad 3. Dle smlouvy a udání dovolacího rekursu užívají
sami a také udržují vlastníci obytné stavení s 3 kolnami, 2 chlévy, kurníkem a holubníkem, kdežto pachtýři užívají a dle smlouvy udržovati mají
zbytek, tedy hlavně hospodářské budovy. Je tu tedy případ, že pachtýř
nese toliko část nákladu udržovacích a nepřísluší mu tedy plná srážka
20 proc., nýbrž dle cit. předpisu jen poměrná část, t. j. podíl podle poměru,
v jakém se nalézají udržovací náklady na budovy jím užívané k udržovacím nákladům na budovy vlastníky užívané. V tom tedy chybují nižší
stolice, že přiznávají plných 20 proc. Uvedený podíl však jest teprve
zjistiti a musilo i proto usnesení soudu prvé stolice býti zrušeno a doplnění v této příčině býti nařízeno, jak to měl učiniti již rekursní soud,
pročež jeho výrok, jímž stížnost propachtovatelů, domáhající se vyloučení srážky 20 proc. a tím i její snížení, zamítl, v ten rozum změniti bylo.
Že pachtýři závazek svůj k udržování budov neplní, je lhostejno, neboť
za plnění to ručí; zákon (§ 2 [3]) má na mysli pouze smluvní závazek
k tomu a netáže se zda a v které míře byl splněn, neboť to jest věcí
vlastníka, aby ho po případě pořadem práva k tomu přiměl nebo náhradu škody uplatňoval.