Čís. 1061.
Ve sporu o zvýšeni výživného nelze povoliti prozatímní opatření poskytováním zvýšeného výživného, a to ani penízem, jejž zavázaný byl uznal a jenž původně stanovený peníz převyšuje.
(Rozh. ze dne 24. května 1921, R I 629/21.)
Mezi stranami byly ve sporu o rozvod jejich manželství od stolu a lože
dne 15. února 1919 upraveny veškeré majetkové nároky (§ 105 obč. zák.)
v ten způsob, že se manžel zavázal platiti své manželce na výživu 1. březnem 1919 počínajíc 100 K měsíčně pod exekucí, při čemž si strany vyhradily právo, pro případ podstatné změny v příjmech manžela žádati
zvýšení nebo snížení smluveného výživného. Žalobou zadanou dne 15. února 1921 domáhala se manželka zvýšení výživného na 700 K měsíčně,
tvrdíc, že v nynějších těžkých dobách s výživným 100 K nemůže vystačiti
na úhradu živobytí a všech svých osobních potřeb (nájemného, ošacení, prádla atd.) nemluvíc ani o tom, že by mohla z peněz těch býti slušně živa. Také neodpovídá prý ujednané výživné nynějším příjmům žalovaného, činícím 27.996 Kč, od doby smíru téměř ztrojnásobněným, nehledíc
k jiným jeho příjmům za konané práce účetnické a pod. Současně navrhla
žalující strana, aby ku zajištění jejího nároku na výživné bylo povoleno
prozatímně opatření v ten rozu, že žalovaný jest povinen až do právoplatného rozsudku od podání žaloby počínajíc platiti výživné měsíčních 700 Kč. Soud prvé stolice prozatímní opatření povolil a uvedl mimo jiné v důvodech: Ježto dosavadní výživné, žalovaným žalobkyni poskytované, jak soudu jest obecně známo, za dnešních drahotních poměrů
ani z daleka nestačí k úhradě nejnutnějších potřeb životních a ježto při
dnešním přetížení soudů nelze očekávati, že by spor mohl býti v brzké
době skončen, jest již tím osvědčena s dostatek i důvodnost obavy, že by
žalobkyně bez povolení žádaného prozatímního opatření mohla utrpěti
následkem nedostatečné výživy nenahraditelnou újmu na svém zdraví.
Jsou tu tudíž podmínky pro povolení prozatímního opatření (§§ 381 a 389 ex. ř.). Rekursní soud návrh na povolení prozatímního opatření zamítl. Důvody: Smírem ze dne 15. února 1919 upravily strany veškeré
majetkové nároky jim z manželského poměru příslušející (§ 105 obč. zák.),
a byl tím i nárok manželky na slušnou výživu ve smyslu § 91 obč. zák.
jakož i nárok na prozatímně výživné dle §§ 108 a 117 obč. zák. konstituován. Žádá-li nyní žalobkyně podle soudního smíru zvýšení výživného,
tehda dohodou se žalovaným upraveného, nezakládá se žádost její na prozatímní výživné již na ustanovení §§ 108 a 117 obč. zák., nýbrž může
nyní prozatímní opatření žádati pouze dle předpisů exekučního řádu.
S těmito předpisy se však nesrovnává, by již předem prozatímním opatřením domáhala se toho, co by jí patřilo teprve po právoplatném rozhlídnutí o její žalobě na zvýšení příspěvku výživného, o kterém stalo se
narovnání. Povolení navrhovaného prozatímního opatření soudem procesním spočívá proto na mylném právním posouzení věci, a bylo napadené usnesení k rekursu žalovaného změniti vůbec a to i co do měsíčních
275 K. k jichž placení žalovaný svou povinnost při prvém roku uznal, protože ani v tomto směru není tu zákonných předpokladů pro prozatímní opatření.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Povolené prvou stolicí prozatímné opatření právem rekursní soud zamítl, jelikož výživné žalobkyně bylo již smírem určeno a tak splněn byl nárok na slušnou výživu, jí dle § 91 obč. zák. vůči manželi příslušející.
Nejde tudíž v tomto případě o prozatímní výživné dle § 382 čís. 8 ex. ř.,
nýbrž o prozatímně zvýšení dohodnutého výživného, tedy o jiný prostředek zajišťovací. Třebas § 382 ex. ř. uvádí prostředky zajišťovací jen
příkladmo, jak z doslovu prvého odstavce zmíněného ustanovení vyplývá,
jsou přes to i jiné prostředky zajišťovací, v § 382 ex. ř. neuvedené, přípustný, hodí-li se za ně. To však o navrhovaném prozatímním opatření
tvrditi nelze. Vždyť zvýšení výživného bude záviseti na právním posouzení významu a dosahu smíru a mimo to na příjmech žalovaného, neboť
na těchto předpokladech závisí oprávněnost žalobního nároku. Povolením prozatímního opatření, kterému by nezbytně muselo předcházeti posouzeni a zjištění, výše uvedeného obsahu, prejudikovalo by se rozhodnutí
ve věci samé. Na tom ničeho nemůže změniti okolnost, že žalovaný uznal žalobní nárok do výše 275 Kč, jelikož jedině tím uznáním nejsou dány
shora uvedené předpoklady. Nesmí se však také pustiti se zřetele ta okolnost, že žalobkyně sama tvrdí, že nemá žádného jmění a že jest proto
nucena na svou výživu vydělávati tím, že pomáhá sourozencům při vedení
domácnosti, prozatímním opatřením bylo by jí přiřknuto už to, oč vede
spor a co by žalovaný asi stěží dostal zpět, kdyby spor pro žalobkyni dopadl nepříznivě.