ï 2
Čís. 1090.
Proti tomu, kdo násilím (pomocí černé ruky) vetřel se do najatých
místností, může nájemník nastupovati nejen žalobou pro rušení držby,
nýbrž i žalobou o vyklizení místnosti.
(Rozh. ze dne 14 června 1921, Rv I 478/21.) Žalobce domáhal se vyklizení krámu, jejž měl najatý, na žalovaném,
jenž prý se do krámu, proti jeho vůli vetřel. Procesní soud prvé
>stolice žalobě vyhověl, odvolací soud ji zamítl. Důvody: Soud
odvolací jest právního názoru, že první soudce věc se stanoviska právního nesprávně posoudil a že bylo žalobu zamítnouti pro nedostatek legitimace žalobce ke sporu se žalovaným. Jest nesporno, že žalobce nezavřel se žalovaným nájemní neb podnájemní smlouvu ohledně krámu
s vedlejšími místnostmi v domě, patřícím Tomáši J-ovi, a tvrdil žalobce,
že byl žalovaný u něho jako společník v závodě, že žalovaný pracoval
v místnostech, o které se jedná a že tento společenský poměr byl zrušen.
Opírá tedy žalobce svůj nárok o okolnost, že žalovaný obývá místnosti
ty bez každého právního důvodu a tvrdí, že on (žalující) jest nájemcem
bytu, který mu žalovaný zadržuje. Není tedy dle tohoto stavu věci žalující
v žádném nájemním neb podnájemním poměru se žalovaným, tvrdí pouze
obligační nárok oproti žalovanému a není tedy oprávněn žádati na žalovaném sporem, aby mísnosti, o které se jedná, jemu předal; nejedná
se ve sporu tomto dle vlastního tvrzení žalujícího o právo věcné, které
by působilo proti každému nabyvateli bytu. Když žalující tvrdí, že on
najal od majitele domu uvedené místnosti, má nárok pouze oproti pronajímateli, aby mu najaté místnosti pronajímatel k užívání odevzdal, které
jiná osoba neprávem užívá. Oproti třetí osobě, s kterou v nájemním poměru není, která tedy není smluvní stranou, není oprávněn žádati vyklizení najatých místností. Bylo proto žalobu pro nedostatek aktivní legitimace zamítnouti, a vyhověti odvolání žalovaného.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu
soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud zamítl žalobu pro nedostatek aktivní legitimace žalobce
ke sporu. Z důvodu odvolacího rozsudku však vysvítá, že odvolací soud
měl na mysli patrně nedostatek pasivní legitimace žalovaného, vysloviv
názor, že žalobce má nárok jen proti pronajímateli, ale nemůže na žalovaném se domáhati vyklizení krámu. Než názor ten jest neudržitelný. Je-li
spávným tvrzení žalujícího, že nájemcem sporného krámu jest dosud on,
a že žalovaný, vetřev se násilně (pomocí černé ruky) do krámu, bez
právního důvodu ho užívá a jemu jej zadržuje, nelze brániti žalobci, by
se nedomáhal proti žalovanému soudní ochrany svých nájemních práv,
opravňujících ho k volnému a nerušenému užívání krámu, a za tím účelem nežádal za výrok, že žalovaný jest povinen vykliditi a odevzdati mu
krám, o který jde, zvláště dokud není zjištěno, že majitel domu jakožto
pronajímatel není ochoten plniti smlouvu nájemní vůči žalobci, v kterémžto jediném případě žalobce měl by příčinu, také jeho žalovati. Nárok
proti žalovanému pak žalobce může uplatniti nejen žalobou posesorní
(§ 346 obč. zák.), nýbrž, když této z důvodu jakéhokoliv nepoužil, též
řádnou žalobou. Výtka, že odvolací soud nesprávně posoudil věc po
stránce právní, jest tedy oprávněna (§ 503 čís. 4 c. ř. s.). Ale dovolací
soud není s to, by rozhodl ve věci samé, poněvadž v nižších stolicích
po stránce skutkové nebylo vůbec zjištěno, a pouhé tvrzení stran nestačí,
by mohlo býti posouzeno, zda žalobce jest skutečně ještě nájemcem sporného ného krámu, a zda žalovaný bezprávně ho užívá. V tom směru vytýkal
žalovaný v odvolání neúplnost řízení, ale odvolací soud tímto důvodem
odvolacím se svého právního stanoviska ovšem se nezabýval. Důležitá
může býti zejména, zda žalovaný uzavřel s majitelem domu nájemní
smlouvu, za jakých okolností se to stalo, a zda smlouva ta byla schválena bytovým úřadem. Nezbývá tudíž, než — vyhovujíc dovolacímu návrhu žalobcovu — dle §§ 510, 513, 496 čís. 2 c. ř. s. zrušiti rozsudek odvolacího soudu a tomuto vrátiti věc k opětnému projednání a rozsouzení.