Čís. 1144.
Umořiti zástavní list o pojišťovací polici, jež jest u pojišťovací společnosti v zástavě za zápůjčku, přísluší okresnímu soudu žadatelova bydliště.

(Rozh. ze dne 2. srpna 1921, R I 831/21.)
Žadatel, bydlící v Českých Budějovicích, domáhal se u tamního okresního soudu, by umořen byl zástavní list, vydaný bankou »Slavií« v Praze nа pojišťovací polici žadatelovu, již dal zmíněné bance do ruční zástavy
ku zajištění její pohledávky ze zápůjčky, již mu byla poskytla. Okresní soud umořovacímu návrhu vyhověl. Do usnesení stěžovala si banka,
ježto prý jest k umoření příslušným výhradně zemský soud v Praze.
Rekursní soud usnesení potvrdil. Důvody: V případě tomto nejde
o cenný papír po rozumu zákona ze dne 3. května 1868, čís. 36 ř. zák., ani o případ, upravený §em 9 zákona ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. zák., nýbrž o umoření listiny, jíž potvrzeno bylo přijetí ruční zástavy;
umoření takovéto listiny náleží však dle § 115 poslední odstavec na soud okresní a to v bydlišti žadatele.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dle § 115 j. n. jest k umořovacímu řízení ohledně listin soukromých
povolán vždy okresní soud, v jehož obvodu žadatel má své bydliště, pokud
výjimečným předpisem právním není v jednotlivém případě k němu povolán soud sborový. V tomto případě jedná se o umoření zástavního listu,
vydaného bankou »Slavií« v Praze, společností akciovou, na polici o pojištění Aloisa E. na život na 5000 K, kterou tento dal oné bance do ruční
zástavy ku pojištění její pohledávky ze zápůjčky 3800 K, již poskytla žadateli. Tento zástavní list svědčí majiteli a penze majiteli jeho vydá banka
polici na 5000 K, ovšem pakli před tím byl dluh 3800 K s přísl. zaplacen.
Banka tvrdí, že k umoření tohoto zástavního listu není příslušným okresní
soud, nýbrž výlučně zemský civilní soud v Praze, poněvadž banka jest
ústavem, zřízeným a stojícím pod státním dozorem a zástavní list, jí vydaný, rovná prý se pojistce, jejíž umoření dle § 9 zákona ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. zák. přísluší soudu sborovému. To tvrdí neprávem.
Dle § 1 zákona ze dne 3. května 1868, čís. 36 ř. zák. přísluší řízení umořovací sborovému soudu pouze ohledně cenných papírů, které jsou vydány akciovými společnostmi, jež byly zřízeny se státním podvolením
a jsou pod státním dohledem, a to sborovému soudu, v jehož obvodu jest
sídlo společnosti, jež cenný papír vydala. K těmto cenným papírům náležejí zejména akcie, zástavní listy, spořitelní knížky, pokladniční poukázky,
šeky a podobné, pro oběh určené papíry. Rozřešení tohoto
případu jest tedy závislo od rozřešení otázky, zda zástavní listy, vydané
pojišťovací bankou na zastavené police, jsou cennými papíry, určenými pro oběh, pro obchod asi jako papírové peníze, směnky a pod. Otázku
tuto dlužno zodpověděti záporně, neboť pro obchod a oběh se hodí a
určeny jsou jen takové cenné papíry, jejichž realisování není vázáno na
žádnou podmínku. Zde však realisace jest závislou na tom, zda jest pohledávka, k jejímuž pojištění zástava slouží, zaplacena, a zda toto zaplacení jest z papíru samotného zjevno, a na další podmínce, zda doba, na
kterou se pojištěný na život pojistil, již přešla, a zda okolnost ta je z police a ze zástavního listu patrnou. Vystavení zástavního listu na majitele
jest podmínkou oběhu papíru cenného, nemá však toho významu, že by
papír byl již oběžným, jakmile je vystaven na majitele. Z předloženého
opisu sporného zástavního listu však není zjevno, zda a jaké splátky na
dluh byly učiněny a kdy má pojištěná suma 5000 K býti na zastavenou
polici vyplacena. Nelze tedy zmíněný zástavní list považovati za papír k oběhu, k obchodu určený, а k oběhu se hodící. Následkem toho není
zde podmínky výjimečně normy § 1 zákona ze dne 3. května 1868, čís. 36 ř. zák., a není dána příslušnost sborového soudu k umořovacímu řízení
ohledně řečeného zástavního listu. Tvrzení, že zástavní list rovná se polici
samé, jejíž dání v zástavu potvrzuje, a že tím nastala příslušnost sborového soudu dle § 9 zákona ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. zák., nenalézá v zákoně opory. Nastupuje tedy nutně příslušnost okresního soudu
bydliště žadatelova.
Citace:
Čís. 1144. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 536-538.