Čís. 1184.
Předpisu § 382 čís. 8 ex. ř. nelze použíti, bylo-li manželství již rozloučeno, třebas z viny odpůrce navrhovatelky.
(Rozh. ze dne 20. září 1921, R I 1172/21.) Rozloučená manželka domáhala se na manželi placení výživného a
žádala též za povolení prozatímního opatření v tomto směru. Soud prvé
stolice návrhu vyhověl, rekursní soud jej zamítl. Důvody:
Ustanovení prozatímního výživného, jež manžel své manželce platiti má,
povolením prozatímního opatření dle §§ 91 a 117 obč. zák. a § 382 ex. ř.
předpokládá nutně, že je tu poměr manželský, za jehož trvání zákon manželce žijící ať si ve společné domácnosti s mužem nebo mimo domácnost,
tuto slušnou výživu se strany manžela zabezpečuje. Manželství sporných
stran bylo právoplatně rozloučeno a není ho tu více; domáhá-li se manželka nyní žalobou proti svému bývalému manželi dalšího výživného od
právoplatného ukončení sporu rozlukového a rozdílu vyššího výživného,
než jaké jí bylo ve sporu rozlukovém prozatím přiznáno, nemá tento její
nárok více základu v trvajícím poměru manželském, nýbrž jest svou povahou nárokem čistě majetkoprávním (§ 1266 obč. zák.), kterému zákon
nepřiznává téže ochrany, jako zákonnému nároku na výživu v základě
trvajícího poměru manželského dle § 382 čís. 8 ex. ř. a bylo proto návrh
žalobkyně ve smyslu tohoto zákonného ustanovení činěný zamítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Návrh na prozatímní opatření, kterým žalovaný má býti uznán povinným, aby žalobkyni platil do právoplatného rozhodnutí sporu o výživu
prozatímně výživné, opírá se jedině o ustanovení čís. 8 § 382 ex. ř., není
však jím odůvodněn, poněvadž předpis ten, jak ze znění jeho vyplývá,
předpokládá mezi stranami poměr manželský, čehož v tomto případě není.
Rekursní soud, zamítnuv návrh ten, posoudil věc správně po stránce
právní, a možno v dalším poukázati na správné důvody napadeného usnesení. K vývodům dovolacího rekursu sluší podotknouti jen tolik, že rozluka manželství není totožná s rozvodem, přes který trvá manželství
nadále, a že lze proto v právním smyslu mluviti sice o manželi rozvedeném, ne však o manželi rozloučeném, poněvadž rozlukou poměr manželský úplně zaniká. Také z porovnání § 1264 obč. zák. s §em 1266 obč.
zák. vyplývá, že zákon přiznává nárok na výživné pouze manželi bez
vlastní viny rozvedenému. Zda má žalující nárok na výživné vzhledem
k tomu, že manželství její se žalovaným rozloučeno bylo z jeho viny,
bude nutno rozhodnouti rozsudkem, avšak v tomto případě nejsou strany
manžely ve smyslu § 382 čís. 8 ex. ř., a nelze proto předpisu toho na
tento případ použíti.