Čís. 1392.

Ustanovení § 24 druhý odstavec zákona ze dne 18. února 1878, čís. 30 ř. zák. ve znění § 1 zákona ze dne 8. února 1921, čís. 59 sb. z. a n., jest rázu donucovacího. Soud nemůže určiti znalce, kteří nejsou zapsáni v seznamu, třebas strany proti nim nevznesly námitek.
(Rozh. ze dne 31. prosince 1921, R II 490/21.)
Ministerstvo školství povolilo výnosem ze dne 31. července 1921 vyvlastnění pozemku ku zřízení české školy v D. dle zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 sb. z. a n., a ze dne 9. dubna 1920, čís. 295 sb. z. a n. Okresní politická správa v M. dožádala dne 3. září 1921 okresní soud v M. o stanovení náhrady za uvedené pozemky. Usnesením ze dne 21. září 1921 bylo nařízeno prvým soudcem šetření za účelem stanovení náhrady za pozemky na místě samém a přibráni jako znalci statkář Ludvík K., zednický mistr Josef H. a rolník Josef L. Okresní soud stanovil pak na základě posudku těchto znalců náhradu za vyvlastněné pozemky. Rekursní soud zrušil k rekursu finanční prokuratury z moci úřední napadené usnesení a uložil prvému soudu, by, vyčkaje právomoci, určil náhradu dle § 22 a následujících zákona ze dne 18. února 1878, čís. 30 ř. zák. s ohledem na změnu, stanovenou zákonem ze dne 8. února 1921, čís. 59 sb. z. a n. Důvody: Dle § 7 poslední věty třetího odstavce zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 a dle čl. 1 zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 295 sb. z. a n., platí pro řízení vyvlastňovací obdoba zákona ze dne 18. února 1878, čís. 30 ř. zák., a to § 22 a následující. Zákon ze dne 8. února 1921, čís. 59 sb. z. а n., změnil ustanovení § 24 odstavec druhý ř. zák., o sestavení seznamů znalců v řízení, týkajícím se vyvlastnění k účelům vystavění a provozování železnic, takže § 24, odstavec druhý zákona čís. 30 z roku 1878 zní takto: »Soud vybere znalce ze seznamu, jejž vrchní zemský soud sestaví a vyhlásí, dohodnuv se s politickým zemským úřadem, a zřídí jednoho z nich za vrchního znalce. Seznamy buďtež sestaveny a vyhlášeny vždy každý pátý rok, po prvé nově roku 1921. Bude-li toho třeba, buďtež mezi tím jen opraveny anebo doplněny. Opravy nebo doplňky buďtež vždy vyhlášeny.« První soud obmezil zákonem žádanou obdobu zák. čís. 30 z roku 1878 jen na to, že ustanovil tři znalce. Byť byli ustanoveni tito znalci s obezřelostí — statkář, rolník a zednický mistr, kteří znají dobře poměry v okresu, není přece žádný z nich v seznamu znalců, jenž byl vrchním zemským soudem dle zákona sestaven pro odhadování náhrad při vyvlastňovaní v záležitostech železničních pro rok 1921, a vyhlášen. Dle náhledu rekursního soudu jest dle obdoby zákona čís. 30 z roku 1878 přibrati 3 znalce, již jsou pojati do seznamu sestaveného dle § 1 zák. ze dne 8. února 1921, čís. 59 sb. z. a n., vrchním zemským soudem a náhradu dlužno zjistiti dle ustanovení § 22 až 24 zákona ze dne 18. února 1878, čís. 30 ř. zák. Bylo tedy zrušiti vyvlastňovací řízení, které nebylo předsevzato dle obdoby zákona čís. 30 z roku 1878.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Ustanovení druhého odstavce § 24 zákona ze dne 18. února 1878, čís. 30 ř. zák. ve znění § 1 zákona ze dne 8. února 1921, čís. 59 sb. z. a n., jest rázu donucovacího a soud nesmí se od něho odchýliti, neboť správné určení náhrady za vyvlastněné pozemky závisí na tom, zda byli přivzati znalci zkušení a zběhlí v zásadách, jichž dlužno šetřiti při určování náhrady ve smyslu zákona ze dne 18. února 1878, čís. 30 ř. zák. Stanoví-li se v třetím odstavci § 24 tohoto zákona, že strany mohou vznésti námitky proti způsobilosti znalců do počátku šetření, předpokládá se právě, že byli znalci vybráni ze seznamu vrchního soudu zemského. Poněvadž se v tomto případě tak nestalo, nemohou se stěžovatelé odvolávati na to, že strany nevznesly námitek proti způsobilosti znalců. Ostatně dlužno dle dotčeného § 24 odstavec třetí k námitkám hleděti i z moci úřední. Nehledíc k tomu, bylo usnesení prvého soudu zrušeno také proto, že nebylo vůbec šetřeno zásad zákona ze dne 18. února 1878, čís. 30 ř. zák. při stanovení náhrady. Usnesení rekursního soudu hoví tedy plně zákonu.

Citace:

Čís. 1392. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 959-960.