Čís. 1149.
Za živa dárcova nelze nepominutelnému dědici povoliti prozatímní opatření proti obdařenému na zajištění nároku podle § 951 obč. zák.
(Rozh. ze dne 12. srpna 1921, R II 310/21.)
Rodiče navrhovatelů postoupili jedné ze svých dcer a jejímu manželi nemovitost za nepatrnou cenu. Po smrti dcery hodlal pozůstalý manžel nemovitost zciziti. Ostatní nepominutelní dědicové domáhali se ještě za živa úplně schudlých rodičů, by vdovci bylo prozatímním opatřením zapovězeno nemovitost zciziti neb zatížiti. Soud prvé stolice prozatímní opatření povolil. Důvody: Jde tu vlastně o darování. Dle § 952 obč. zák. ručí obdarovaný pouze, pokud má v držbě darované věci neb jich hodnotu nebo pokud se obmyslně vzdal jich držby; tím jest již osvědčeno ohrožení navrhovatelů, neboť jest dopisem odpůrce prokázáno, že hodlá nemovitost zciziti. Rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Navrhované opatření, jímž měli býti navrhovatelé chráněni před zkrácením svého nepominutelného dědického nároku nemírným darováním (§ 951 obč. zák.), jest nepřípustným. Platné právo chrání sice prozatímními opatřeními jakékoliv nároky a práva účastníků: avšak ochrana ta předpokládá, by tu již nějaké právo bylo. Leč právo dědické a nárok nepominutelného dědice vznikají teprve úmrtím zůstavitele; do té doby nemají proti němu nároku. Nepominutelný dědic jest proto úplně bezmocným, zkracuje-li zůstavitel za svého života jeho povinný díl nemírným darováním (Pfaff-Hoffmann Komentář k Komentář k § 536 obč. zák.). Pouhá možnost budoucího nároku neopravňuje však k vymožení si prozatímního opatření. Tomu nasvědčuje též znění § 391 ex. ř., dle něhož dlužno určiti přiměřenou lhůtu k podání žaloby, což by tu bylo prostě nemožným, ježto žalovati lze teprve po smrti zůstavitelově.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Stěžovatelé navrhují vydání prozatímního opatření ku zajištěni nároku
na vydání usedlosti, který jim jako nepominutelným dědicům po jejich
rodičích podle § 951 obč. zák. proti jejich odpůrci příslušeti bude, poněvadž jsou ve svém právu na povinný díl zkráceni tím, že usedlost byla
odpůrci a jeho manželce darována. Rekursní soud poukazuje zcela správně k tomu, že právo dědické a právo na povinný díl vznikají teprve po smrti
zůstavitele (§ 536 obč. zák.). Jelikož rodiče navrhovatelů ještě žijí, nemůže
o právu navrhovatelů na povinný díl a o nároku jejich na vydáni daru
býti řeči. Nikoliv pouze dospělost nároku na vydání daru, nýbrž jeho
vznik jest závislý na úmrtí dárců. Prozatímní opatření lze však podle
§ 378 ex. ř. povoliti jen pro nárok již existentní, třeba lhůtou vázaný neb
podmíněný, možnost, že nárok, o jehož zajištění se žádá v budoucnosti vznikne, neposkytuje práva na vydání prozatímního opatření.