Čís. 1126.
Na řízení o povolení prozatímního opatření odděleným bydlištěm manžela jest použiti předpisů o řízení exekučním.

(Rozh. ze dne 12. července 1921, R I 870/21.)
Do usnesení prvého soudu, povolujícího manželce prozatímní opatření odděleným bydlištěm, podal odpůrce stížnost třináctý den po doručení povolujícího usnesení. Rekursní soud odmítl stížnost jako opožděnou. Důvody: Napadené usnesení, jímž ohrožené manželce stěžovatelově povoluje se oddělené bydliště, jest svou právní povahou prozatímním opatřením po rozumu § 381, odstavec druhý ex. ř. Povolením odděleného bydliště má strana ohrožená býti chráněna před násilnostmi,
zlým nakládáním a vyhrůžkami strany druhé. S hlediska toho jest nutno,
aby o návrhu na povolení odděleného bydliště bylo co nejrychleji rozhodnuto. A aby toho bylo docíleno, jest ustanovení o povolení odděleného
bydliště zařaděno v exekučním řádu do oddílu o prozatímních opatřeních
(§ 382 čís. 8 ex. ř.). Usnesení v exekučním řízení lze bráti v odpor, není-li
něco jiného nařízeno, rekursem, který dlužno podati ve lhůtě osmidenní.
Ustanovení toto jest užíti dle § 402 ex. ř. i při prozatímních opatřeních.
Usnesení v odpor vzaté bylo doručeno stěžovateli dne 9. května 1921, stížnost do něho byla podána dne 22. května 1921. Ode dne doručení naříkaného usnesení až do dne podání stížnosti uplynulo více jak 8 dnů (§ 65 ex. řádu).
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu. Důvody:
Napadené usnesení odpovídá úplně zákonu a stavu věci a poukazuje
Nejvyšší soud na správné jeho odůvodnění. Vzhledem k obsahu dovolací
stížnosti dodává se toto: Oddělené bydliště povoluje se arciť dle předpisu
§ 107 a násl. obč. zák., tedy na základě hmotného práva. Než na řízení
nutno při tom použíti ustanovení exekučního řádu, jelikož ustanovení
hmotného práva ohledně způsobů řízení žádných předpisů neobsahují:
článek XXVII. uvoz. zák. k exek. řádu nařizuje pak výslovně, že při
zajišťovacích opatřeních, třeba že jsou přípustná dle jiných dosavadních
zákonů, exekučním řádem nedotknutých, nutno šetřiti předpisu exekučního řádu o úkonech exekučních ku zajištění pohledávek peněžitých
§ 370, 377 ex. ř.) a o prozatímních opatřeních (§§ 378, 402 ex. ř.). Stížnosi do usnesení okresního soudu bylo tedy v tomto případě dle § 402 a 65 ex. ř. podati ve lhůtě 8 dnů po doručení usnesení okresního soudu
a, když se tak nestalo, a stížnost byla dle spisu podána teprve 13. dne, odmítl právem rekursní soud tuto stížnost.
Citace:
Čís. 1126. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 493-494.