Čís. 1346.

Vládní nařízení ze dne 21. dubna 1921, čís. 173 sb. z. a n. o přerušení valutových sporů.
K návrhu vedlejšího intervenienta lze spor jen tehda k vůli jeho osobě přerušiti, má-li postavení společníka v rozepři dle §§ 20 a 14 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 13. prosince 1921, R I 1488/21.) Odvolací soud zamítl návrh vedlejší intervenientky, by řízení bylo přerušeno dle vládního nařízení ze dne 21. dubna 1921, čís. 173 sb. z. a n., ježto vedlejší intervenientka je stranou jen tehdy, jedná-li se o nedílné soupeřství (§§ 14, 20 c. ř. s.). Takového nedílného soupeřství tu však není, nýbrž je zde pouhá solidarita dlužníků. Není-li však vedlejší intervenientka stranou, není tu podmínek k přerušení sporu dle nařízení vlády republiky Československé ze dne 21. dubna 1921, čís. 173 sb. z. а n.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Vládní nařízení čís. sb. 173/1921 přikazuje přerušení sporů, jimiž vymáhají se peněžité závazky na rakousko-uherské koruny též mezi osobami v odst. с) § 1 uvedenými, z čehož je patrno, že nařízení to má na mysli toliko soupeře bez ohledu na spoluvěřitely, již nežalují, anebo spoludlužníky, kteří nejsou žalováni. Co do vedlejšího intervenienta bylo by odůvodněno přerušení sporu jen tehdy, kdyby intervenient měl postavení společníka v rozepři dle §§ 20 a 14 c. ř. s. Poměr takový není patrný ani z rekursu ani ze spisu.

Citace:

Čís. 1346. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 885-886.