čís. 9347.
K osvědčení nelze použiti ani nepřísežného výslechu strany.
Neosvědčila-li manželka ohrožení některého z právních statků, jehož skutečné porušení jest důvodem k rozvodu, v době posledního spolužití, nelze jí povoliti prozatímní opatření podle § 382 čís. 8 ex. ř.
(Rozh. ze dne 8. listopadu 1929, R II 357/29.)
Návrhu manželky, by jí bylo povoleno oddělené bydliště a manželi bylo uloženo platiti jí prozatímní výživné, soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud návrh zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Lichou jest výtka kusosti řízení, činěná z důvodu, že nebyl proveden nepřísežný výslech stran jako osvědčovací prostředek o tvrzeném ohrožení žalobkyně. V § 274 c. ř. s. praví se sice, že k osvědčení nelze použiti přísežného výslechu stran, ale přípustným osvědčovacím prostředkem není ani nepřísežný výslech stran, protože podle § 376 druhý odstavec c. ř. s. musí soud před nepřísežným výslechem strany upozorniti, že mohou býtí po případě přidrženy, by o svých výpovědích vykonaly přísahu, což jest při osvědčení vyloučeno ustanovením § 274 c. ř. s. Žila-li žalobkyně se svým manželem dále ve společné domácnosti až do roku 1929 přes to, že se k ní před čtyřmi roky hrubě zachoval a nebylo-li osvědčeno, že se k ní žalovaný hrubě choval i později, nelze míti za to, že žalobkyně jest žalovaným tak ohrožována, že s ním nemůže sdíleti společnou domácnost, a není tu proto podmínek pro povolení odděleného bydliště a prozatímního opatření určením výživy podle § 382 čís. 8 ex. ř. V tomto období řízení nebylo ani potřeba uvažovati o tom, zda lze v pokračování v manželském společenství spatřovati i odpuštění dřívějších urážek, neboť, neosvědčila-li manželka ohrožení některého z právních statků, jehož skutečné porušení jest podle § 109 obč. zák. důvodem k rozvodu, v době posledního spolužití, nelze jí prozatímní opatření, o něž žádá, povoliti. (Viz na př. rozhodnutí čís. 6897 sb. n. s.)