Čís. 14425.
Postížní nárok úrazové pojišťovny podle § 47 úraz. zák. není opodstatněn proti majiteli silostroje, nejde-li o vlastní jeho zavinění na úraze, nýbrž jde jen o zavinění osob, za něž ručí podle § 8 autom. zák.
(Rozh. ze dne 5. června 1935, Rv II 616/33.) Žalobkyně, Úrazová pojišťovna dělnická v B., domáhala se na Josefu P-ovi jako spolumajiteli nákladního auta a na Miroslavu V-ovi jako jeho řidiči náhrady škody, jež jí vznikla tím, že dne 8. května 1929 v O. u P. byl autem, řízeným Miroslavem V-em poraněn její pojištěnec František N., jedoucí na motocyklu, jemuž vyplácela v důsledku toho úrazový důchod a hradila léčebné náklady. Žalovaný Miroslav V. byl rozsudkem krajského soudu v O. odsouzen podle žaloby. Ohledně žalovaného Josefa P-a učinila žalobkyně mezitimní návrh' na zjištění, že jest povinen žalující straně rukou společnou a nerozdílnou se spolužalováným Miroslavem V-em nahraditi veškeré výlohy, které žalující straně z důvodu úrazu Františka N-ého vzejdou na základě předpisů úrazového zákona. Prvý soud uznal podle návrhu. Odvolací soud potvrdil rozsudek prvého soudu. Důvody: Daný případ nelze řešiti jediné podle § 45 úraz. zák., který stanoví ručební povinnost podnikatele vůči jeho zaměstnanci, podléhajícímu pojištění u úrazové pojišťovny dělnické.Odvolatel nebyl přece podnikatelem vůči poraněnému Františku N-ému, který byl v době úrazu zaměstnán jako strojní zámečník v cukrovaru. Jenom na tento cukrovar vztahuje se ustanovení § 45 úraz. zák., kdežto na žalované Miroslava V-a a Josefa P-a jako na třetí osoby vztahuje se § 47 úraz. zák. Rovněž je nesprávný názor, že zákon o silostrojích a tudíž i jeho § 8 normuje jenom přímé nároky poškozených proti řidiči a vlastníku auta a že na regresní nároky úrazové pojišťovny upravené v § 47 úraz. zák. nelze vztahovati ustanovení zákona o silostrojích jako zákona pozdějšího. V § 8 aut. zák. mluví se všeobecně o nárocích za škodu způsobenou provozem silostroje a nikoli jen o přímých nárocích poškozeného proti řidiči a vlastníku auta, a platnými předpisy, jimiž se určuje ve smyslu § 47 úraz. zák. ručení na prospěch dělnické úrazové pojišťovny, jsou též ustanovení zákona o silostrojích ze dne 9. srpna 1908 čís. 162 ř. z. (rozh. čís. 1628, 7102 sb. n. s.). Předpis § 8 aut. zák., podle něhož vlastník motorového vozidla odpovídá za zavinění osob, kterých používá při provozu motorového vozidla, také tam, kde nároky na náhradu škody způsobené motorovým vozidlem jest posuzovati podle práva občanského, vztahuje se i na případy § 3 aut. zák., neboť předpis § 8 aut. zák. jest všeobecný bez jakéhokoli omezujícího poukazu a mimo to § 3 aut. zák. zmiňuje se toliko o §§ 1 a 2 aut. zák., nikoli též o § 8 aut. zák. (rozh. čís. 3859 sb. n. s.).
Nejvyšší soud změnil rozsudek odvolacího soudu a určovací návrh žalobkyně zamítl.
Důvody:
Po právní stránce jde o mezitimní určovací návrh na zjištění, zda žalovaný je povinen solidárně s Miroslavem V. nahraditi žalobkyni postižní nároky s dalšími výlohami z důvodu podnikového úrazu Františka N. Dovolatel má právem za to, že pro nedostatek zavinění na jeho straně v příčině onoho úrazu není dána podmínka jeho ručení s hlediska § 47 úrazového zákona. Postižní nárok úrazové pojišťovny dělnické (§ 47 zákona z 28. prosince 1887 č. 1/1888 ř. z.) vzniká jen, přivodila-li třetí osoba podnikový úraz zúmyslně, nebo dala-li k němu podnět zaviněním, je však vyloučen ve všech ostatních případech, kde podle předpisů občanského zákona nastává ručení bez zavinění, i kde jde jen o ručeni za výsledek (rozhodntutí číslo 12647 sb. n. s.). V souzeném případě žalobkyně netvrdila, že by byl žalovaný jakožto třetí osoba onen úřáz úmyslně způsobil nebo jinak jej zavinil, nýbrž dovozuje jeho ručební povinnost s ohledem na § 8 autom. zák., jako majitele silostroje, jímž úraz byl přivoděn. Dle toho nebyla prokázána základní podmínka § 47 úrazového zákona, opodstatňující ručení žalovaného. Ručební povinnost podle § 8 autom. zákona je ručením za výsledek zavinění oněch osob, jež úraz přivodily a jichž majitel silostroje v provozu používal. Případné zavinění těchto osob na úraze nemůže však nahrazovati vlastní zavinění třetí osoby předpokládané v § 47 úrazového zákona a opodstatňující postižní nároky úrazové pojišťovny proti této třetí osobě.