Čís. 13727.

Nejde o nárok ze správy pro právní vady zboží, nýbrž o nárok na náhradu škody, jež byla kupiteli způsobena tím, že pro opožděné dodání muselo býti zboží dodané z ciziny vycleno podle vyšší sazby, než jak by tomu bylo bývalo, kdyby bylo dodáno včas.
Stát, jemuž byla jako kupiteli způsobena škoda tím, že pro opožděné dodání (pro dodání z cizí země) muselo býti zboží vycleno podle vyšší sazby, než jak by tomu bylo, kdyby bylo dodáno včas, jest oprávněn domáhati se náhrady na prodateli.
(Rozh. ze dne 1. září 1934, Rv I 2326/32.)
Semenářský závod státních lesů v Praze objednal u žalované firmy vagon žaludů. Žaludy měly býti dodány z Jugoslávie nebo z Polska. Žalovaná dodala však žaludy opožděně a to z Maďarska, čímž způsobila, že čsl. stát musel zaplatiti na cle místo 60 Kč za 100 kg, částku 150 Kč za 100 kg. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se československý stát (semenářský závod státních lesů v Praze) na žalované zaplacení toho, oč musel zaplatili na cle více. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: V souzeném případě nejde o správu pro kvalitní vadu, nýbrž o náhradu škody vzniklé rozdílem ve clu, kterou zavinila žalovaná strana tím, že nedodala zboží podle smlouvy ihned, promptně, nýbrž mnohem později, když již zatím clo na dovoz z Maďarska stouplo, a tím, že kromě toho dodala protismluvně zboží maďarského původu. Jsou proto vývody odvolání bezvýznamné a žalovaná ručí za tuto škodu, třebaže žalující strana vadné zboží přece jen převzala a je použila, neboť tím se nikterak nevzdala nároku na náhradu škody vzniklou jí rozdílem ve clu, kterou její semenářský závod státních lesů v Praze jako samostatný obchodní podnik státní (§ 1441 obč. zák.) utrpěl, třebaže clo, ovšem jen v původní výši, šlo podle smlouvy na její účet.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobkyně nemá pravdu, že jde o nároky ze správy pro právní vady zboží a že proto je žaloba opožděná a nárok promlčen. Neprávem poukazuje k rozh. čís. 7918 sb. n. s., kde šlo o docela jiný skutkový děj. Tam nesplnil prodatel závazek dodati s prodaným autem celní boletu, ačkoli se k tomu zavázal a ač auta bez značky, jejíž přidělení předpokládalo právě náležité proclení, nemohlo býti řádně používáno. V souzeném případě o nic takového nejde. Tu nastala škoda tím, že pro opožděné dodání musily býti žaludy, dodané z Maďarska, vycleny podle vyšší sazby, než jak by tomu bylo bývalo, kdyby bylo dodáno včas. Tu nejde o právní vadu zboží, nýbrž o škodu, kterou kupující ústav utrpěl a jež byla způsobena opožděným dodáním. Clo šlo na účet žalobkyně. Proto stihlo ji zvýšení cla, jež v mezidobí nastalo u žaludů maďarského původu. Je nerozhodné, mohla-li žalovaná na toto zvýšení pomýšleti a mohla-li snad škodě nějak zabrániti, protože její povinností bylo, dodati zboží včas. Ale nižší soudy nad to zjistily závazně pro právní posouzení, že žalobkyně zboží přijala, majíc za to, že pochází z Jugoslávie, a že se teprve později o tom dověděla, že zboží podléhalo vyššímu clu, protože bylo z Maďarska. Nemůže tedy býti řeči o tom, že žalobkyně vědomě jednala na úkor žalované, nebo že za těchto okolností bylo z převzetí zboží dovozovati, že se vzdala všech nároků z opožděné dávky a ze zvýšení cla povstalých. Námitka žalované, že zvýšením cla stát nebyl dotčen a nebyl poškozen, protože podmětem žaloby není úřad, nýbrž stát, který zároveň vyšší clo přijal, je zcela lichá. V rozh. čís. 1448, 1750 a 7036 sb. n. s., k nimž dovolatelka poukazuje, bylo v podstatě dovoděno, že jednotlivé resorty státní správy nejsou samostatnými právnickými osobami, ale bylo tam zároveň dovoděno, že přes to mohou tu býti vzájemné nároky, jež ovšem nejsou povahy soukromoprávní, což však neznamená, že by tu nároků vůbec nebylo. I kdyby šlo o nárok veřejnoprávní, je to dostatečným podkladem nároku na náhradu škody. Kdyby žalobkyně neměla sama ono clo uhraditi, byl by o ně stát zkrácen, ač má na ně nárok, a to i v případě, že clo zaplatil zatím jeho podnik, který semena objednal.

Citace:

č. 13727. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 26-27.