— Čís. 5736 —
221
Čís. 5736.
Z obchodu Bankovního úřadu ministerstva financí může žalovati a býti žalován i československý stát.
(Rozh. ze dne 9. února 1926, R I 67/26.)
Žalující obec domáhala se na Československém eráru zjištění, že mu nepřísluší právo domáhati se na žalobkyni splacení zápůjčky, jež byla žalobkyni poskytnuta Rakousko-uherskou bankou na lombard válečných — Čís. 5736 —
půjček. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl. Důvody: Soud prvé stolice zamítl žalobu pro nedostatek pasivní legitimace, poněvadž v tomto případě jde o nároky z lombardních půjček, které vládou přikázány byly bankovnímu úřadu ministerstva financí, který v oboru své obchodní činnosti vystupuje zcela samostatně a z takových obchodů výhradně ke sporům je pasivně legitimován. Proto dle názoru jeho měl býti žalován bankovní úřad ministerstva financí a nikoliv československý erár. Tento názor však neodpovídá zákonným předpisům. Bankovní úřad ministerstva financí jest pomocným orgánem ministerstva financí, tedy vlády republiky Československé a spravuje jej ministerstvo financí. Bankovní úřad kromě vlastnosti státního úřadu má též povahu veřejného, úvěrní obchody provozujícího ústavu, aniž by měl povinnost dáti se zapsati do obchodního rejstříku (§ 1 a 2 zák. 246/1919). Z toho plyne, že bankovní úřad provozuje úvěrové obchody zcela samostatně. Jaké obchody může provozovati, stanoví §§ 31—37 cit. zák. U provádění těchto obchodů bylo mu přiděleno určité jmění, které spravuje, které však nepřestává býti majetkem státním a výslovně stanoví § 12 cit. zák., že zisk a ztráta z jeho činnosti jdou na účet státní. Je proto bankovní úřad ministerstva financí i jako veřejný obchodní ústav orgánem státní správy, majetek jím spravovaný majetkem státu a jednání jeho dlužno pokládati za jednání státu. Důsledkem toho je, že i Československý stát může býti z obchodů bankovního úřadu ministerstva financí žalován. Jde tu vlastně o jednu a tutéž osobu, o stát, do jehož správy spadá i bankovní úřad ministerstva financí, který sice jako veřejný obchodní ústav vystupuje zcela samostatně a jako takový může býti žalován, ale tím není ještě řečeno, že by nemohl býti žalován Československý stát z obchodů bankovního úřadu, který jest částí jeho a jeho jmění pod dozorem finančního ministerstva jako jeho pomocný orgán spravuje.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Odvolací soud posoudil věc správně po právní stránce, a při tom tak výstižně, že není třeba k důvodům jeho přidati další právní vývody. Zákonné předpisy uvedené v rekursu žalovaného eráru nasvědčují jen správnosti názoru, z něhož vycházel odvolací soud. Podobně má se věc s rozhodnutím č. j. R I 431/24, uveřejněným pod čís. 3897 sb. n. s., jímž řešena byla jen otázka, zda bankovní úřad smí vystupovati na soudě jako strana, kteréž oprávnění bylo mu popíráno i co do sporů ve smyslu §u 38 nařízení čís. 246 z roku 1919 sb. z. a n. Přiznáním tohoto oprávnění nebylo však řečeno, že jedině bankovní úřad je výhradně legitimován pro spory tohoto druhu, a že by nesměl žalovati nebo býti žalován stát, jenž účasten je zisku a ztráty bankovního úřadu, a jenž v první řadě jest oprávněn jako přímý věřitel.