Čís. 8665.Rozhodnouti o návrhu, by dovolacímu rekursu do usnesení rekursního soudu byl přiznán odkládací účinek, nepřísluší soudu rekursnímu, nýbrž soudu prvé stolice.(Rozh. ze dne 26. ledna 1929, R II 398/28.)Žalobkyně podala u soudu první stolice žalobu o zrušení povolení exekuce podle usnesení krajského soudu, žádajíc zároveň, aby exekuce byla prozatím odložena. Tomuto návrhu bylo usnesením prvé stolice vyhověno. Proti tomuto usnesení byl podán rekurs žalované strany, kterému druhá stolice vyhověla a návrhu na povolení odkladu exekuce nevyhověla. Proti tomu podala žalující strana dovolací rekurs, žádajíc zároveň, by tomuto rekursu byl přiznán odkládací účinek. Tomuto návrhu soud prvé stolice vyhověl usnesením ze dne 9. září 1928. Rekursní soud usnesením ze dne 2. listopadu 1928 zrušil napadené usnesení ze dne 9. září 1928 jako zmatečné a nevyhověl návrhu žalobkyně. Důvody: Usnesení, jímž byl přiznán dovolacímu rekursu odkladný účinek, mohl vydati jen rekursní soud (§ 524 druhý odstavec c. ř. s. a § 78 ex. ř.). Vydala-li je první stolice, bylo vydáno soudem nepříslušným (§ 524 druhý odstavec c. ř. s.) a je proto zmatečným (§ 477 čís. 3 c. ř. s.). Poněvadž k zmatečnosti musí soudy vždy z úřední povinnosti přihlížeti, musela druhá stolice, k níž spisy došly, následkem dovolacího rekursu vysloviti, že je zmatečné a je zrušiti (§ 471 čís. 7, § 477 čís. 3 c. ř. s.). Vyřizujíc žádost, aby dovolacímu rekursu přiznán byl odkládací účinek, druhá stolice tuto žádost zamítla z důvodů uvedených ve svém rozhodnutí ze dne 24. srpna 1928 č. j. R III 136/28-4, na které se tímto žalující strana poukazuje. Usnesením ze dne 13. prosince 1928 nevyhověl rekursní soud návrhu žalobkyně, by jejímu dovolacímu rekursu do usnesení rekursního soudu ze dne 2. listopadu 1928 byl přiznán odkládací účinek. Nejvyšší soud zrušil napadená usnesení.Důvody:Především jest předeslati, že opravné prostředky proti napadeným usnesením jsou přípustné, jelikož nejde o přiznání odkládacího účinku (§ 524 (2) c. ř. s.). Usnesením ze dne 9. září 1928 přiznal soud prvé stolice dovolacímu rekursu žalující společnosti do usnesení vrchního zemského soudu v Brně ze dne 24. srpna 1928 odkládací účinek a předložil tento dovolací rekurs prostřednictvím vrchního zemského soudu v Brně nejvyššímu soudu, který tento dovolací rekurs vyřídil rozhodnutím ze dne 17. listopadu 1928. Rekursní soud, jemuž nepříslušelo rozhodnutí ani o dovolacím rekursu a pro nedostatek rekursu žalovaného do usnesení soudu prvé stolice a odkládacím účinku ani o tomto usnesení, měl se omeziti na předložení dovolacího rekursu nejvyššímu soudu. Jeho usnesení, jímž rozhodnutí soudu prvé stolice zrušil a o návrhu žalující společnosti, by jejímu dovolacímu rekursu byl přiznán odkládací účinek, sám rozhodl, nemá opory v zákoně. Marně poukazuje rekursní soud v tomto směru na doslov § 524 druhý odstavec c. ř. s., podle něhož ovšem soud, který vydal napadené usnesení, má rozhodnouti o návrhu, by rekursu byl přiznán odkládací účinek. Jde tu však jako v § 520 c. ř. s. o zřejmě nesprávnou dikci zákona, která odporuje úmyslu zákonodárcově, neboť měl na mysli soud prvé stolice. Vždyť tento soud má po ruce spisy a může bez prodlení o návrhu na přiznání odkládacího účinku rozhodnouti, což vyžaduje povaha věci, neboť prodlení ve vyřízení návrhu na přiznání odkladu maří účel odkladu (viz Dr. Neumann, komentář k с. ř. s. 1928, str. 1396). Usnesení rekursního soudu jest proto ve smyslu § 477 čís. 3 c. ř. s. zmatečné rovněž jako jeho druhé usnesení ze dne 13. prosince 1928, jímž návrhu žalující společnosti, aby jejímu dovolacímu rekursu do usnesení vrchního zemského soudu v Brně ze dne 2. listopadu 1928 byl přiznán odkládací účinek, nevyhověl, neboť rozhodnutí o tomto návrhu příslušelo, jak dolíčeno, soudu prvé stolice. Jelikož dovolací rekurs, o jehož odkládací účinek jde, byl nejvyšším soudem již vyřízen, je další rozhodování o tomto účinku bezpředmětné a proto mohl se nejvyšší soud omeziti na zrušení napadených usnesení.