1. V § 1 7.ák. č. 66/1901 ř. z. j.sou taxativně vypočteny projekty vodních drah, na něž se tento zákon vztahuje.
2. Pouhá technická pravděpodobnost, že projektovaný závlahový a plavební kanál bude pojat do vodní dráhy v § 1 zák. č. 66/1901 ř. z. výslovně uvedené, nebo faktická jeho způsobilost k tomu, nestačí, aby tento kanál mohl býti právně ztotožňován s touto vodní drahou.
Na sporu byla otázka kompetence ministerstva zemědělství, ježto podle názoru stížnosti šlo o projekt části vodní dráhy spadající pod ustanovení § 1 vodocestného zákona č. 66/1901 ř. z. a pod ustanovení ministerského nařízení č. 90/1903 ř. z. a platí proto pro projednání tohoto projektu kompetenční předpis § 13 zákona č. 66/1901 ř. z., resp. nařízeni č. 90/1903 ř. z. Námitka inkompetence žalovaného úřadu míří proti tomu, že projekt k vodoprávnímu projednání předložený byl konsentován žalovaným ministerstvem zemědělstvi (pokud se týče podle čl. 9 zák. č. 66/1927 jménem tohoto ministerstva).
Nejvyššímu správnímu soudu bylo se tedy omezili na zkoumání otázky, zda žalované ministerstvo zemědělství bylo vůbec příslušno rozhodovali ve věci, která tvoří obsah naříkaného rozhodnutí.
Stížnosti jest přisvědčili v tom, že vodoprávní řízení o vodních drahách a jejich součástech, zamýšlených zákonem č. 66/1901 ř. z., je vyjmuto z kompetence pravidelných vodoprávních úřadů § 76 v. z. mor.) a že je v § 13 cit. zák. ve spojení s ustanovením § 1 zák. č. 333/1919 Sb. přikázáno ministerstvu veřejných prací za účasti ostatních zúčastněných ministerstev a zejména též ministerstva železnic, jehož spolučinnost je blíže upravena předpisem § 13 min. nař. č. 90/1903 ř. z. Lze též připustili, že vodoprávní rozhodnutí žalovaného úřadu o projektu vodní dráhy by bylo zmatečné, byl-li tento úřad vskutku nepříslušný a že nejvyšši správní soud, který i z úřední povinnosti příslušnost žalovaného úřadu zkoumá, musil by, kdyby shledal, že se žalovaný úřad — ač je povinen zjistili si předpoklady své příslušnosti — pustil do rozhodováni o věci, aniž bylo jisto, že nejde o vodní dráhu ve smyslu zákona č. ř. z. 66/1901, naříkané rozhodnutí zrušiti pro vadnost řízení. Leč v případě dnešního sporu nebylo možno nalézti v postupu žalovaného úřadu žádné závady, neboť za daného stavu věci bylo patrno, že nejde o projekt vodní dráhy ve smyslu cit. zákona z r. 1901.
Posouzení příslušnosti žalovaného úřadu, kterou stížnost popírá, závisí především na zjištění, které jsou to momenty, jež podle zákonných předpisů vyznačují projekty přikázané do příslušnosti ministerstva veřejných prací ve smyslu zákona č. 66/1901 ř. z. a zákona č. 333/1919 Sb. a vyjmuté z příslušnosti pravidelných úřadů vodoprávních.
Podle § 13, čtvrtého odstavce zákona o vodních drahách z r. 1901 jsou do příslušnosti ministerstva obchodu, resp. nyní do příslušnosti ministerstva veř. prací přikázány toliko projekty »vodních drah«, uvedených v § 1 tohoto zákona. V paragrafu tomto je podán taxativní výpočet těchto vodních drah. Jsou to jednak konkrétně označené plavební kanály, které bývalý rakouský stát zamýšlel zříditi, jednak kanalisace určitých trati řek v § 1 uvedené, jednak určitá plavební spojka. Tyto plavební kanály, resp. kanalisace řek jsou v § 1 cit. zák. určeny i geograficky. Po stránce podnikatele musí vždy jíti o podnik státu.
Závlahový a plavební kanál na řece Moravě však k vodním drahám v § 1 zák. č. 66/1901 ř. z. vypočítaným nepatří. Stížnost chce míti kompetenční předpis zákona z r. 1901 rozšířen na projektovanou úpravu řeky Moravy jen z té příčiny, že závlahový a plavební kanál v řečeném úseku řeky Moravy bude pravděpodobně ,při realisaci projektu dunajsko-oderského kanálu do tohoto projektu pojat. Leč tato pouhá faktická způsobilost kanálu řeky Moravy, nebo technická pravděpodobnost, že bude pojat do příštího dunajsko-oderského kanálu, bude-li kdy k vybudování tohoto kanálu přikročeno, nestačí, aby řečená úprava řeky Moravy, jež ani není projektem státu, nýbrž země Moravskoslezské, mohla býti právně ztotožňována s projektem dunajsko- oderského kanálu, a to tím méně, ježto vodoprávním schválením projektu závlahového a plavebního kanálu na řece Moravě není ještě nikterak »stanoven« (§ 13 cit. zák.) projekt vodní dráhy, takže, kdyby snad došlo k vybudování dunajsko-oderského kanálu, a kdyby vskutku do tohoto projektu byl kanalisovaný úsek řeky Moravy, o který se dnes jedná, vtělen jako jeho součástka, stalo by se tak teprve rozhodnutím ministerstva veřejných prací podle § 13 zák. č. 66/1901 ř. z., a teprve toto ministerstvo by rozhodlo o vodoprávních otázikách, týkajících se tohoto úseku řeky Moravy jakožto součástky vodní dráhy.
Předmětem naříkaného rozhodnutí je tedy projekt, jejž nelze považovati za projekt vodní dráhy ve smyslu zákona o vodních drahách z r. 1901. Lze tedy projekt tento posuzovati jen podle ustanovení vodního zákona. Tím padá námitka nepříslušnosti Žalovaného úřadu, jakož i další námitka, s ní souvislá, že řízení mělo býti prováděno podle minisiterského nařízení č. 90/1903 ř. z.
Nález z 11. prosince 1937 č. 15356/37.