Čís. 15990.

Proti rozhodnutím a opatřením konkursního komisaře, vydaným podle § 89 konk. ř., jest rekurs přípustný.
(Rozh. ze dne 1. dubna 1937, R I 250/37.)
Do usnesení konkursního komisaře u okresního soudu v K. V., jímž byl v konkursu o jmění Terezie S., v němž nebyl zřízen věřitelský výbor, správce konkursní podstaty zmocněn, aby vyrovnal spor zahájený u okresního soudu v K. V. mezi manželem úpadkyně Terezie T. a mezi Hynkem T. a Pavlem S., a to za předpokladu, že konkursní podstata jest k tomu oprávněna, podal konkursní věřitel Dr. A. F. rekurs. Rekursní soud odmítl rekurs. Důvody: Jde o činnost správce podstaty ve smyslu § 118 č. 2 konk. ř. Poněvadž v případě, o nějž jde, nebyl zřízen věřitelský výbor, přešlo právo schváliti návrh správce podstaty na ujednání smíru ve sporu C IV 1216/34, zahájeném u okresního soudu v K. V., na konkursního komisaře (§ 89 konk. ř.). Dlužnice byla též vyslechnuta a s vyřízením sporu smírem souhlasila (§ 120 konk. ř.). Po formální stránce byly tudíž předpisy zákona splněny. Proti usnesením věřitelského výboru a tedy v souzeném případě proti usnesení konkursního komisaře, věřitelský výbor zastupujícího a jeho funkci vykonávajícího, není opravných prostředků (rozh. č. 200 Sb. n. s.). O případ § 192, odst. 2, konk. ř. tu nejde.
Nejvyšší soud zrušil napadené odmítací usnesení a uložil rekursnímu soudu nové rozhodnutí.
Důvody:
Proti rozhodnutím konkursního komisaře, vydaným ve smyslu § 89 konk. ř. č. 64/1931 Sb. z. a n., jest podle § 192, odst. 2, konk. ř. rekurs přípustný, neboť ustanovení to dopouští rekurs, pokud není ustanoveno jinak. Takové jinaké ustanovení o rozhodnutí konkursního komisaře vydaném podle § 89 konk. ř. konkursní řád neobsahuje, a nelze je vyvoditi ani z toho, že proti usnesení věřitelského výboru jest rekurs vyloučen (rozh. č. 200 Sb. n. s.). Neboť věřitelský výbor jest samosprávný orgán, jehož členy volí věřitelé (§ 86 konk. ř.), kdežto konkursního komisaře jmenuje konkursní soud (§ 77 konk. ř.). Mimoto může konkursní komisař zakázati výkon usnesení věřitelského výboru a může v naléhavých
26* případech i nahraditi usnesení věřitelského výboru jiným opatřením. I tu rozhoduje ve skutečnosti o tom, co spadá do činnosti věřitelského výboru. Že do takového rozhodnutí neb opatření konkursního komisaře jest rekurs přípustný, je nepochybné. Není proto důvodu, aby byl vyloučen rekurs tam, kde konkursní komisař přímo rozhoduje nebo činí nějaké opatření v záležitostech vyhrazených jinak věřitelskému výboru, ba jest pak přípustnost rekursu tím spíše odůvodněna. Poněvadž rekursní soud nerozhodl věcně o rekursu, nemůže se nejvyšší soud zabývati přezkumem právních názorů rekursního soudu, které se týkají hmotněprávního posouzení věci, a bylo se mu obmeziti pouze na otázku, zda rekurs jest přípustný nebo ne.

Citace:

Čís. 15990.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 435-436.