Na dlužníkův spoluvlastnický podíl na hmotné věci movité jest vésti exekuci, je-li věc ve výlučné moci dlužníka (§ 253, 262 ex. ř.), dle §u 249 a násl. ex. ř., jinak dle §u 331 a násl. ex. ř.

V praxi Nejvyššího soudu vyskytl se rozpor v řešení otázky, jakým způsobem jest vésti exekuci na dlužníkův podíl na hmotné věci movité. Kdežto jedni měli za to, že jest tu výlučně postupovali podle § 331 a násl. ex. ř., připouštěli druzí exekuci podle § 249 a násl. ex. ř. Plenární senát, jemuž byla věc pro různost nálezů předložena к rozhodnutí, zodpověděl ji, jak shora uvedeno.
Důvody: Otázka, o niž tu jde, jest spornou nejen v praxi, nýbrž i v literatuře.
Tak zejména Neumann (System der Exekutionsordnung 1900 str. 177 č. 2. a poz. 6 a 7 uvedenou tam další literaturou a Kommentar zur Exekutionsordnung 1910 str. 726 odst. 8 a pozn. 12) zastává náhled, že na spoluvlastnický podíl lze vésti exekuci jenom podle § 331 a sl. ex. ř.; podobně patrně i Fürstl, die österr. ZPO. II. В. Exekutionsordnung str. 103, kdežto Stubenrauch: Kommentar zum A. B. G. B. 1902 str. 1020 k § 829 odst. 2. a str. 1021, pozn. 1 hájí stanovisko, že na spoluvlastnický podíl je vésti exekuci podle § 249 a sl, ex. ř.; podobně i Krainz-Ehren zweig: System des österr. allg. Privatrechtes str. 152 odst. 2. a pozn. 6. (z r. 1923) a Heller- Trenkwalder: die osterr. Exekutionsordnung in ihrer praktischen Anwendung 1912 str. 707, odvolávajíce se na nález rep. č. 200 (rozh. ze dne 21. ledna 1908 č. 15011-7, uveř. v úř. sb. víd. pod čís. 1068, a ve sbírce Glaser-Unger pod čís. 4084 n. řada).
Exekuční řád neobsahuje výslovného předpisu o způsobu exekuce na podíly hmotných věcí movitých, dlužno se proto poohlédnouti po obdobných předpisech exekučního řádu. Přicházejí tu v úvahu předpisy o exekuci na podíly nemovitostí. Zákon stanoví výslovně (§ 87, 92 odstavec druhý, 131, 238 ex. ř.), že zákonných předpisů o exekuci na nemovitosti jest užiti i ohledně exekuce na podíly na nemovitostech. Opačné mínění dovozuje, že tu jde o zvláštní předpisy, obmezené pouze na nemovitosti, jichž nelze rozšiřovati také na exekuci na podíly na věcech movitých, majíc za to, že zákonodárce úmyslně nepojal do zákona obdobného předpisu při exekuci na věci movité. Leč s tímto stanoviskem nelze souhlasiti. Důvod, proč zákonodárce výslovně poukazuje ohledně exekuce na nemovitostní podíly na předpisy o exekuci na nemovitosti, spočívá jednak v tom, že chtěl uvésti v soulad předpisy exekučního řádu s předpisy knihovního zákona (najmě § 13 knih. zák.), jednak v tom, že při složitosti a mnohotvárnosti exekuce na nemovitosti bylo učiniti jisté výhrady (»pokud zákon nestanoví jinak« v § 131, 238 ex. ř.), nikterak však nemělo býti opomenutím obdobných ustanovení při exekuci na movitosti zabráněno tomu, by předpisů a exekuci na movité věci nebylo obdobně použito i na exekuci na movitostní podíly.
Další námitka opačného mínění spočívá v tom, že exekuce podle § 249 a násl. ex. ř. na spoluvlastnický podíl dlužníkův na movité věci musela by selhati ohledně věcí, kterých dlužník ve své moci nemá (§§ 253, 262 ex. ř.), takže by bezvýslednost exekuce podle § 249 a násl. ex. ř., vedla, nutně k exekuci podle § 331 a násl. ex. ř. což prý lze zjednodušiti tím, že exekuce na movitostní podíl bude vedena v každém případě hned s počátku podle § 381 ex. ř. Námitka tato jest bezpodstatnou, ježto totéž, co uvádí o podílu na movité věci, platí i ohledně movité věci, jež náleží dlužníku celá.
Není třeba zabývati se zde blíže právní konstrukcí spoluvlastnictví, jak to činí rozhodnutí bývalého c. k. nejvyššího soudu (repertorium nálezů čís. 200). Vždyť právní pojem spoluvlastnictví к věcem movitým i nemovitým jest týž, pro oba druhy věcí platí předpisy § 825 a násl. obč. zák. a když, jak dovoděno, dlužno tu užíti obdoby ustanovení o exekuci na podíly nemovitostní, možno se již s tohoto hlediska vysloviti pro přípustnost exekuce podle § 249 a nás. ex. ř.
Exekuce podle § 249 a násl. ex. ř. povede k cíli pouze tehdy, má-li dlužník věc ve své moci, nebo když věc je v moci vymáhajícího věřitele nebo třetí osoby k vydání věci ochotné. Na vymáhajícím věřiteli bude, by zásadně domáhal se exekuce podle § 249 ex. ř. a, pak-li by pro nedostatek podmínek §§ 253, 262 ex. ř. nevedla k cíli, by nastoupil cestu podle § 331 ex. ř. Podán-li však hned z prvopočátku návrh na exekuci podle § 331 ex. ř., bude jej zamítnouti pro nevhodnou volbu exekučního prostředku, lep že by navrhovatel již v návrhu uvedl (§ 54 čís. 3 ex. ř.) a osvědčil (§ 55 odstavec druhý ex. ř.), že dlužník nemá v moci věci, na niž mu přísluší spoluvlastnický podíl.
Plenární usnesení ze dne 24 . června 1924, čís, pres. 15-24.

Citace:

Na dlužníkův spoluvlastnický podíl na hmotné věci movité jest vésti exekuci. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: 1924, svazek/ročník 63, s. 396-398.