Čís. 9016

Při knihovním zápisu práva v poznamenaném pořadí nezáleží na tom, ze které doby jest dluhopis, na jehož základě má býti povolen zápis v poznamenaném pořadí, jen když byl zápis proveden v době, na niž byla omezena účinnost poznámky pořadí. Lhostejno, že v mezidobí byla nemovitost zcizena. V takovém případě nezáleží na tom, kdy vlastník nemovitosti, jenž zažádal o poznámku pořadí, zřídil listinu o jejím skutečném zatížení, zda před tím či potom, kdy nemovitost zcizil.
(Rozh. ze dne 8. června 1929, R I 392/29) Soud prvé stolice povolil záznam zástavního práva v pořadí poznámky pořadí. Rekursní soud knihovní žádost zamítl. Důvody: Usnesením okresního soudu v M. ze dne 20. října 1927 povolena byla manželům Josefu a Josefě H-ovým, tehdejším majitelům domu v M., knihovní poznámka pořadí ve smyslu § 56 knih. zák. pro zápůjčku 45 000 Kč na dům s účinkem do 17. října 1928. Jak ze spisů okresního soudu v M. č. d. 591/28 a úředního výpisu z vložky čís. 237 pozemkové knihy pro kat. obec M. ze dne 17. prosince 1928 zřejmo, prodali manželé H-ovi dům smlouvou trhovou ze dne 28. srpna 1928 manželům Josefu a Anežce K-ovým, a bylo podle usnesení okresního soudu ze dne 30. srpna 1928 vloženo právo vlastnické na dům pro manžele K-ovy ve vložce čís. 237 poz. knihy pro kat. obec M. Jest sice správné, že podle § 56 knih. zák. může zápis v pořadí knihovní poznámky i tehdy býti povolen, když nemovitost přešla zatím na třetí osobu, toto ustanovení, jež jest výjimkou z všeobecného ustanovení § 21 knih. zák. a které tudíž nemůže býti vykládáno extensivně, předpokládá však přirozeně, že žádaný zápis v pořadí knihovní poznámky jest jak podle ostatních ustanovení knihovního zákona tak i podle předpisů občanského zákona přípustným. Uváží-li se, že dlužní úpis, jímž uznali manželé Josef a Josefa H-ovi pohledávku manželů Jana a Josefiny F-ových Kč 4 000 s přísl. za svůj pravý dluh, zavázali se ji zaplatiti a dali k zajištění dluhu toho do zástavy dům, datován jest dne 1. října 1928, tudíž pochází z doby, kdy manželé H-ovi knihovními vlastníky domu již nebyli, a dům ten do zástavy dáti a zástavním právem pro svůj dluh zatížiti již nemohli, nemohl na základě tohoto dlužního úpisu bez průkazů řádného svolení manželů K-ových býti povolen žádaný zápis záznamu práva zástavního pro pohledávku Jana a Josefy F-ových KČ 4 000 s přísl. v pořadí shora uvedené knihovní poznámky. Také ustanovení § 94 čís. 3 knih. zák. překáží povolení žádaného záznamu, neboť podle toho ustanovení lze zápis knihovního práva povolili, je-li obsahem předložených listin odůvodněn, tomu však tak nebylo, protože se zřízení zástavy ohledně zmíněného domu stalo manžely H-ovými v době, kdy jim ohledně zmíněného domu příslušela disposice. Nelze také nepoukázati k tomu, že podle smlouvy trhové ze dne 28. srpna 1928 převzali manželé K-ovi na srážku kupní ceny jen pohledávky spořitelny M. a občanské záložny v M. a že by povolení zápisu žádané manžely Janem a Josefinou F-ovými odporovalo důvěře bezelstného nabývání knihovního majetku, kdyby se nemovitost zatěžovala zástavními právy pro dluhy, které nynější vlastníci vůbec neučinili a ani nepřevzali.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Nejvyšší soud vyslovil již ve svém rozh. čís. 7251 právní zásadu, že při knihovním zápisu práva v poznamenaném pořadí podle §§ 53 a násl. kn. zák. nezáleží na tom, ze které doby pochází dluhopis, na jehož základě má býti proveden zápis v poznamenaném pořadí, jen když zápis byl proveden v době, na niž byla omezena účinnost poznámky pořadí. Nezáleží na tom, protože zákon nikde neklade požadavek, že dluhopis musí pocházeti z určité doby dřívější, nýbrž vyhledává se jednak, by dluhopis vykazoval náležitosti pro zápis zástavního práva nutné jak po stránce věcné tak po stránce formelní, jednak by vtělení se stalo v době, na niž poznámka pořadí byla omezena (§ 55 kn. zák.). Důvody rekursního usnesení tento názor nijak nevyvracejí. Byť i se nemovitost, v jejíž knihovní vložce se měl zápis práva zástavního státi, prodejem stala pro manžely H-ovy majetkem cizím, nebylo to závadou, by jej nemohli dáti do zástavy a zatížiti zástavním právem, neboť poznámkou pořadí zabezpečili si právě, jakž plyne z ustanovení § 56 druhý odstavec kn. zák., disposiční právo v naznačeném směru pro dobu účinností poznámky i pro ten případ, kdyby nemovitost v době té byla převedena na někoho jiného. Úzký výklad, jejž tomuto ustanovení dává vzhledem k § 21 kn. zák. rekursní soud, nemá opory v doslovu zákona a příčí se jeho účelu, by věřitel, jenž vlastníku nemovitosti poskytuje úvěr, jehož výše ještě není stanovena nebo stanovena býti nemůže, měl možnost, opatřiti si k zajištění své pohledávky jistotu, že tato jeho pohledávka z úvěru v jednoroční době zákonem stanovené na dlužníkově nemovitosti v pořadí poznámky bude moci býti vložena proti komukoli, jak blíže rozvedeno v rozh. čís. 4760 a 3733 sb. n. s. Při tomto účelu poznámky pořadí jest ovšem také bez právního významu, kdy vlastník nemovitosti, jenž o poznámku pořadí zažádal, zřídil listinu o jejím skutečném zatížení, zda před tím či po tom, co nemovitost prodal, neboť to je již provedením toho, k čemu se žádostí o poznámku právně a platně byl zavázal s účinností i pro svého právního nástupce. Byl-li tudíž výměr, kterým poznámka byla povolena, se žádostí o zápis zástavního práva v jejím pořadí podle dluhopisu ze dne 1. října 1928 jinak bezvadného předložen, nelze v příčině té namítati, že žádost není odůvodněna obsahem předložených listin (§ 94 čís. 3 kn. zák.). Nelze se ve prospěch názoru rekursního soudu dovolávati ani zásady o důvěře ve stav pozemkové knihy, neboť nabyvatelé mohli a při patřičné pozornosti musili z pozemkové knihy seznati, že na kupované nemovitosti vázne poznámka pořadí, a musili si při tom uvědomiti, že nemovitost ta v mezích této poznámky může býti zatížena i bez jejich — nabyvatelů — vědomí a přičinění. Rozlišovati v ochraně důvěry nabyvatelů podle toho, zda se zatížení v řečených mezích stalo na základě listiny z doby před jejich koupí či po ní, nemá praktického důvodu, protože hospodářský výsledek zápisu zástavního práva a ochrana proti němu jest pro nové majitele v obou případech stejná, totiž ručení za cizí dluh prodatelů, jehož se lze uvarovati jen buď výmazem poznámky aneb převzetím výměru o jejím povolení do vlastní moci nabyvatelů nemovitosti. Opominuli-li této opatrnosti, jde to na jejich vrub, ale nelze v tom viděti porušení zásady o důvěře ve stav pozemkové knihy.

Citace:

č. 9016. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 781-783.