Čís. 4010.

Stanovila-li pojišťovací smlouva, že nárok pojištěncův proti poškoditeli přechází sám sebou na pojišťovnu, jež jest povinna, vydati pojištěnci nezkráceně to, oč převyšuje náhrada, ústavu právoplatně přisouzená a osobou za škodu ručící skutečně zaplacená, odškodné pojištěnci pojišťovnou již vyplacené, nastává ohledně peníze, pojištěnci pojišťovnou vyplaceného, postup nároku na pojišťovnu, ohledně zbytku pak smlouva zmocňovací ku vydobytí nároku. Pojištěnec jest i nadále oprávněn vymáhati sám tento zbytek na škůdci.
(Rozh. ze dne 24. června 1924, Rv I 563/24.)
Zaviněním žalovaného zahynul žalobcův kůň. Žalobě o náhradu škody 2900 Kč bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšší soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Dovolatel napadá rozsudek dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.), které spatřuje v tom, že nižší soudy neprávem přiznaly žalobci aktivní legitimaci, dále, že neprávem uznáno bylo na dovolatelovo zavinění, a konečně, že nebylo uznáno alespoň na spoluzavinění žalobcova zřízence. Pokud jde o první námitku, závisí rozhodnutí o ní na řešení otázky, zda v důsledku ustanovení čís. 5 druhého odstavce §u 37 poj. smlouvy mezi žalobcem a Zemskou dobytčí pojišťovnou došlo k postupu žalobcova nároku, který mu přísluší z ustanovení §§ 1295, 1323, 1331 obč. zák. jako poškozenému vůči dovolateli jako poškoditeli, na tuto pojišťovnu. Podle ustanovení druhého odstavce čís. 5 §u 37 poj. smlouvy přechází výše uvedený nárok žalobcův ipso jure na ústav. K tomu připojuje však další odstavec pojišťovací smlouvy ustanovení, že ústav jest povinen vydati pojištěnci nezkráceně to, oč převyšuje náhrada, ústavu právoplatně přisouzená a osobou za škodu ručící skutečně zaplacená, odškodné pojištěnci ústavem již vyplacené. Nutno tudíž děliti nárok, vůči poškoditeli příslušející, na dvě části: jednak na částku ve výši, která stanoví se obnosem, jenž byl pojišťovnou pojištěnci vyplacen jménem odškodného z pojišťovací smlouvy, a na částku, která z pohledávky po odečtení oné částky zbývá. Není sporu o tom, že, pokud jde o první část pohledávky, nastává postup nároku poškozeného na pojišťovací ústav; ústav stává se úplným vlastníkem této částky, nastávají zde v plném rozsahu účinky §u 1394 obč. zák., právo poškozeného přenáší se v nezkráceném obsahu i rozsahu na pojišťovací ústav. Jinak má se však věc ohledně zbytku pohledávky. Zde nezbavuje se poškozený své pohledávky ve prospěch pojišťovacího ústavu, nýbrž nárok vůči poškoditeli zůstává u něho a toliko vydobytí tohoto nároku přechází na pojišťovací ústav. Zde schází tedy hmotný základ postupu a podstatný znak jeho, totiž účinek, že právo postupitelovo přešlo v neztenčeném obsahu na postupníka, takže právo postupníkovo po postupu je úplně rovno právu postupitelovu před postupem. Pojišťovací ústav, vydobývaje na poškoditeli celou náhradu škody, vydobývá vlastní příslušející mu právo jen, pokud jde o částku, kterou musil jménem odškodného pojištěnci vyplatiti, ohledně zbývající částí vystupuje jen jako procurator rei alienae, nevýdobývaje svoje právo, nýbrž právo cizí a pro cizího. Stanoví-li se tudíž v čís. 5 druhý odstavec §u 37 poj. smlouvy, že celý nárok poškozeného pojištěnce oproti poškoditeli ipso jure přechází na pojišťovací ústav, jedná se ohledně druhé částí jen o právní jednání, které zdánlivě má formu postupu, pro skutečný postup schází jeho hmotný podklad a účinek, který postup musí vyvolati. Jest tudíž ve skutečnosti toto právní jednání jen mandátem. Že mandant jest pak aktivně legitimován vydobývati vlastním jménem svoji pohledávku, byť by i svěřil její vydobytí pro sebe osobě jiné, není sporu. V projednávaném případě stanovil prvostupňový soud, že škoda žalobci způsobená vyjadřuje se číselně po srážce částky 1000 Kč stržené za maso poraženého koně, částkou 5900 Kč. Pojišťovna vyplatila žalobci jménem odškodného z pojišťovací smlouvy 3000 Kč. V důsledku výše uvedených úvah jest z 5900 Kč vlastníkem pohledávky ve výši 3000 Kč Zemská dobytčí pojišťovna, zbývajících 2900 Kč žalobce. Jen tento peníz byl žalobcem zažalován a jest předmětem tohoto sporného řízení. Jest tudíž žalobce к jeho vymáhání aktivně legitimován a jest mu legitimace tato neprávem dovolatelem odpírána.

Citace:

č. 4010. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 23-24.