Čís. 8655.

Poznámka podle § 53 knih. zák. má jen ten význam, že, byl-li k žádosti oprávněného proveden vklad nebo záznam, k němuž se poznámka vztahuje, přísluší tomuto zápisu poznamenané pořadí. Nebyl-li vklad — Čís. 8655 —
106
nebo záznam dosud povolen, nelze pohledávku přikázati v pořadí poznámky, třebas oprávněný, předloživ usnesení o poznámce, prokázal, že pohledávka jest vyčerpána na základě smluvního důvodu.
(Rozh. ze dne 25. ledna 1929, R I 12/29.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodané nemovitosti, vyhověl soud prvé stolice odporu následujících věřitelů a nepřikázal Janu M-ovi úhradu za jeho pohledávku 50000 Kč v poznamenaném pořadí pro zamýšlené zadlužení. Důvody: Janu M-ovi nebyla přikázána úhrada za jeho pohledávku 50000 Kč, třebas M. při rozvrhovém roku doložil pohledávku dlužním úpisem ze dne 21. listopadu 1927, poněvadž na základě tohoto dlužního úpisu dodnes nebylo žádáno o vklad práva zástavního pro Jana M-а na vydražených nemovitostech a právo zástavní k vydraženým nemovitostem jako každé jiné věcné právo nevzniklo pro Jana M-а ani poznámkou pořadí ani dluhopisem, nýbrž vzniklo by teprve vkladem práva zástavního. Nelze tedy Jana M-а považovati ohledně vydražených nemovitostí za knihovního oprávněného a nevztahuje se proto na něho ustanovení § 216 čís. 4 ex. ř. V ostatním poukazuje se na odůvodnění rozhodnutí čís. sb. 6343. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Stížnost napadá rozvrhové usnesení proto, že stěžovateli nebyla přikázána k zaplacení na jeho přihlášenou pohledávku částka zbývající po uspokojení předchozích věřitelů, ačkoli jest pro pohledávku tu poznamenáno pořadí pro zadlužení do 50000 Kč. Jest tedy stav knihovní ten, že v pořadí zamýšleného zadlužení až do 50000 Kč do příklepu nebylo vloženo zástavní právo. Co uvádí stěžovatel o podstatě a o důsledcích poznámky pořadí, nelze uznati správným. Podle § 451 obč. zák. nabývá se zástavní právo na nemovitostech zapsaných ve veřejné knize jeho vkladem (§§ 13—18 knih. zák.). Poznámka pořadí nemá význam samotného vkladu, nemá význam věcný, nýbrž jen formální, zakládajíc jen nárok na pořadí, nezakládá však právo, pro které pořadí bylo poznamenáno (§ 53 kn. zák. sb. n. s. čís. 2989, 4046, 4794, 7274). Proto jest nesprávným názor stížnosti, že poznámka pořadí zakládá právo věcné, pro které bylo zapsáno pořadí. Že je to nesprávné, plyne i z toho, že v knize pozemkové jméno toho, pro jehož pohledávku se pořadí poznamenává, nemusí býti a nebývá. Proto jest úsudek napadeného usnesení, že stěžovatel nemá na nemovitosti v dražbě prodané zástavní právo, úplně správný a právem nebylo hleděno k jeho pohledávce v poznamenaném pořadí, ano před poznámkou příklepu právo zástavní pro tuto pohledávku nebylo vloženo. Ostatně stížnost sama mluví o pohledávkách knihovně zajištěných, o právech zapsaných v knize pozemkové, což lze podle názvosloví knihovního zákona vztahovati jen na práva v knize pozemkové vložená (§§ 8 a 9 knih. zák.), nikoli však na poznámky, které mají účinky určené zvlášť v knihovním zákoně. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. — Čís. 8656 —
107
Důvody:
Napadené usnesení odpovídá stavu věci i zákonu a je v souladu s ustáleným rozhodováním dovolacího soudu. Vývody dovolacího rekursu nezavdávají s dostatek podnětu, by dovolací soud od svého právního názoru upustil a řešení otázky, o niž tu jde, postavil, jak dovolací rekurs navrhuje, plenárním usnesením na novou základnu. Řešiti s dovolací stížností otázku, zda a jakým právem knihovním jest poznámka podle § 53 kn. zák. a jak pozbývá účinku, není třeba, protože jest za všech okolností jisté, že má jen ten význam, že, byl-li k žádosti oprávněného proveden vklad anebo záznam, k němuž se poznámka vztahuje, tomuto zápisu přísluší poznamenané pořadí. Jiného, zejména stěžovatelem kýženého významu, že by v jejím pořadí bylo přikázati pohledávku, pro niž byla zřízena, z jasného doslovu zákonného předpisu vyvozovati nelze. V souzeném případě však onen vklad (záznam) dosud nebyl povolen, nemůže proto poznámka působiti ve směru zákonem jí určeném. Pro názor dovolací stížnosti, že lze zákonný předpoklad naznačeného účinku poznámky nahraditi tím, že oprávněný, legitimuje se usnesením o poznámce, prokáže, že pohledávka jest vyčerpána na základě smluvního titulu, není základu ani, jak míní stěžovatel, v § 58 knih. zák. neb § 210, 214 a 216 ex. ř., ani v jiném ustanovení zákona. Neprávem poukazuje dovolací stížnost na odůvodněnou svého názoru k ustanovení §§ 207 a 208 ex. ř. Tam jde o právní zařízení naprosto odchylného tvaru a zvláštní úpravy, takže by bylo možným též odlišné jeho právní posouzení. Než otázkou tou netřeba se tu obírati, zejména i proto, že ani sama stížnost neuvádí důvodů pro názor, že bývalý vymáhající věřitel, který zastavuje exekuci, nepoužil — což se zpravidla stává již z pouhé opatrnosti zároveň — práva § 208 ex. ř., by měl nárok na zaplacení své pohledávky v pořadí poznámky o zahájení dražebního řízení, jestliže čtrnáctidenní lhůta pro vklad zástavního práva ještě neprošla. Ve stížnosti tvrzené okolnosti, že »podle zásady důvěry ve veřejnou knihu počítá každý s výší pohledávky, pro niž jest číselně poznamenáno pořadí, jako s existujícím dluhem, dokud lhůta běží (§ 443 obč. zák.)« a že jeho názor »slouží jednak zájmu dlužníka pro snažší opatření úvěru a pro ušetření vkladného poplatku při zápůjčkách krátkodobých, jednak zájmu věřitele, který v poznámce má jistotu, takže tím národohospodářský oběh statků usnadněn v zájmu snažšího obchodování a výroby«, nejsou důvodem, by zákonným předpisům, jak toho času jsou, byl dán výklad, jenž se neshoduje s jejich doslovem a záměrem.

Citace:

č. 8655. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 129-131.