Čís. 8891.

Ke smluvnímu zastavení pohledávky vyžaduje se po případě vyrozumění poddlužníka. K postupu pohledávky do vlastnictví, třebas jen k účelu zajištění, se vyrozumění poddlužníka nevyžaduje.
(Rozh. ze dne 19. dubna 1929, Rv II 571/28.) Otakar J. složil u ředitelství státních drah jistotu 3 000 Kč, na niž byla povolena žalovanému exekuce zabavením a přikázáním k vybrání. Žalující pivovar domáhal se proti žalovanému zjištění, že žalobci přísluší právo na uspokojena jeho směnečné pohledávky 10 000 Kč z jistoty před pohledávkami žalovaného, pro něž byla povolena exekuce na jistotu. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud změnil k dovolání žalovaného napadený rozsudek v ten rozum, že žalobci přísluší před pohledávkami žalovaného právo na částečné přednostní uspokojení jeho směnečné pohledávky 10 000 Kč z jistoty složené u ředitelství státních drah, avšak jen do výše 900 Kč.
Důvody:
Nelze souhlasiti s míněním odvolacího soudu, že v souzeném případě bylo žalobci platně zřízeno zástavní právo na pohledávce manželů M-ových na vydání kauce. Zastavení pohledávky nelze ovšem provésti hmotným odevzdáním, nýbrž jen znameními (symbolicky), jak v ustanovení § 427 obč. zák. o převodu vlastnictví k pohledávkám (Schuldforderungen) jest zřetelně vysloveno, a tento způsob odevzdání pohledávek platí i při zřízení práva zástavního (§ 452 obč. zák., který cituje § 427 obč. zák.). Jde nyní o to, zda způsob, jímž bylo zástavní právo pro žalobce zřízeno, stačil k jeho platnému založení s právními účinky i v poměru k osobám třetím (§ 452 obč. zák.). Listina o ujednání ze dne 28. října 1923 prokazuje sice právní důvod zřízení zamýšleného smluvního zástavního práva za poskytnutou zápůjčku 10 000 Kč, avšak tato listina a stejně i uloženka upravují pouze vnitřní poměry mezi smluvníky, nemají však povahy, jíž vyžaduje § 452 obč. zák. při zástavách znameními, totiž, by zastavení pro každého bylo snadno poznatelným, neboť jen za tohoto předpokladu stává se zastavení právně účinným proti třetím osobám. Jest přisvědčiti mínění dovolatelovu, že k platnému zastavení pohledávky bylo tu třeba vyrozumění poddlužníka, ředitelství čsl. státních drah, že žalujícímu pivovaru bylo zřízeno smluvně zástavní právo k pohledávce manželů M-ových na vrácení jistoty u tohoto ředitelství složené, poněvadž tímto způsobem mohlo se smluvené zastavení státi každému věřiteli zástavců snadno poznatelným. Při exekučním zřízení zástavního práva k pohledávkám zákon přímo nařizuje (§ 294 ex. ř.), by byl o zřízení zástavního práva vyrozuměn poddlužník, a ukládá mu, by za podmínek § 301 ex. ř. zpravil pozdější věřitele o dřívějším zabavení (§ 301 čís. 4 ex. ř.). Z těchto předpisů jest patrno, že poddlužník jest důležitým činitelem, který třetí osoby může informovati o předcházejících zástavních právech k věcem dlužníka, v jeho chování jsoucím, a že jeho vědomostí o zástavě stává se zastavení i pro třetí osoby snadno poznatelným, z čehož vyplývá závěr, že i v souzené věci bylo právě vyrozumění poddlužníka i proti třetím osobám účinným prostředkem, by se mohly snadno o zastavení dověděti. Ježto se vyrozumění poddlužníka nestalo a listiny, o které žalobce opírá nabytí zástavního práva k pohledávce dlužníků na vrácení jistoty 3 000 Kč, nevyhovují požadavku § 452 obč. zák. o snadno poznatelném zastavení osobami třetími, nebylo zástavní právo žalobci řádně založeno ve smyslu § 452 obč. zák. s právní účinností proti žalovanému a proti jeho exekučnímu zástavnímu právu, nabytému usneseními okresního soudu ze dne 8. září 1927 a ze dne 5. listopadu 1927. Jinak má se věc, pokud jde o postoupení pohledávky na část jistoty 900 Kč žalujícímu pivovaru písemným prohlášením dlužníka Otakara M-а ze dne 3. března 1924, neboť tu byla zřetelně vyslovenou vůlí podle doslovu listiny pohledávka 900 Kč postoupena žalobci do vlastnictví, třebas jen k účelu zajištění, а k platností tohoto postupu nebylo třeba, — ano nešlo o pouhé zastavení pohledávky, nýbrž o skutečný její převod — vyrozumění poddlužníka, jako v případě shora dotčeném. Přešla tedy již dnem 3. března 1927 pohledávka Otokara M-а v částce 900 Kč do jmění žalobcova, a to časově dříve, než žalovanému bylo povoleno její exekuční zabavení a přikázání k vybrání a přísluší tudíž žalobci přednostní právo na uspokojení z jistoty, avšak jen do výše postoupené mu pohledávky 900 Kč, nikoli však ohledně celého zbytku jistoty.

Citace:

č. 8891. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 553-555.