Čís. 8675.

Ručení za škodu z provozu silostrojů.
Řidič, předjížděje na zastávce elektrické dráhy stojící vlak, musí za všech okolností ovládati stroj tak, by podle potřeby mohl hned zastaviti. Výrok odvolacího soudu o příčinné souvislosti nelze v dovolacím řízení napadati co do jeho skutkového podkladu, nýbrž jen co do logičnosti závěru.
(Rozh. ze dne 31. ledna 1929, Rv II 416/28.)
Žalobce, v době úrazu devítiletý, byl zachycen automobilem žalovaného a poraněn. K žalobě o náhradu škody procesní soud prvé stolice přiznal žalobci polovici zažalovaného bolestného. Odvolací soud k odvolání žalovaného napadený rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného.
Důvody:
Dovolací důvod čís. 4 § 503 c. ř. s. neobstojí. Správně uznaly nižší soudy, že důkaz podle § 2 aut. zák. selhal. Není ani třeba zabývati se s otázkou, zda v souzeném případě šlo o křižovatku ve smyslu § 46 min. nař. ze dne 28. dubna 1910, čís. 81 ř. zák. Jest zjištěno, že žalovaný přejížděl zastávku elektrické dráhy, kde cestující do vlaku nastupují a z něho vystupují, že mu vozy elektrické dráhy bránily v rozhledu, takže nemohl předvídati, zda za vozy někdo do jízdní dráhy nevstoupí neb nevjede, a že objížděl s autem blížící se vozy tramvaje v bezprostřední její blízkosti, ve vzdálenosti jednoho až dvou metrů. Již tyto zjištěné okolnosti o sobě vyžadovaly zvýšené opatrnosti, zejména, by žalovaný včas dával výstražná znamení a zvolil rychlost jízdy tak, by byl jejím pánem, by za všech okolností ovládal stroj tak, by podle potřeby mohl hned zastaviti. Nemůže se tedy žalovaný dovolávati toho, že dbal veškeré možné opatrnosti ve smyslu § 2 aut. zák., ano bylo zjištěno, že nedával výstražná znamení a jel značnější, v každém případě rychlostí takovou, že nemohl již zastaviti, když se žalobce octnul v jízdní dráze silostroje, tedy rychlostí podle § 45 cit. min. nař. nepřípustnou. Pokud dovolatel namítá, že není prokázána příčinná souvislost mezi způsobem jeho jízdy a úrazem, přezírá, že tato příčinná souvislost byla po skutkové stránce nižšími soudy zjištěna a že toto zjištění nelze již v dovolacím řízení napadati, ježto podle § 503 c. ř. s. není úkolem dovolacího soudu, by přezkoumal skutková zjištění nižších soudů. Pokud však nižší soudy založily své přesvědčení o příčinné souvislosti také na závěrech nikoli ryze skutkových, jest jim přisvědčiti, neboť jsou logicky správné. Lze předpokládati, že by k úrazu nebylo došlo, kdyby žalovaný byl včas zmírnil rychlost jízdy, jel ve větší vzdálenosti od vlaku elektrické dráhy a dal výstražná znamení, neboť měl jednak žalobce čas z dráhy uskočiti, jednak žalovaný možnost auto včas zastaviti. Pro dovolatelův — Čís. 8676 —
152
názor, že by byl žalobce vběhl do auta a zachytil se o kliku v každém případě, i kdyby byl žalovaný dbal veškerých předepsaných a věcných opatrností ve vedení silostroje a v zacházení s ním, není ve zjištěních skutkového podkladu. Zastává-li dovolatel i v dovolání stanovisko, že podle skutkového stavu nebylo zapotřebí zmírniti rychlost jízdy ani dávati výstražná znamení, doznává, že si v osudné době ani neuvědomil, že jeho vozidlem může býti způsobena škoda, ač tomu ve skutečnosti tak bylo, a doznává tím vlastně zavinění. Provozování silostroje vyžaduje zvláštní znalosti a neobyčejnou píli (§ 1299 obč. zák.), ručí tedy osoby provozem tím zaměstnané nejen, že učiní případná a vhodná opatření, nýbrž i za nedostatek zvláštní zkušenosti a nutné duchapřítomnosti, a zračí se proto zavinění i v tom, že si řidič silostroje v konkrétním případě neuvědomí, že jeho vozidlem může býti přivoděna nehoda.

Citace:

č. 8931. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 628-629.