Čís. 8688.

Rozhodným dnem pro posouzení žádosti o povolení exekuce vnuceným zřízením zástavního práva na nemovitosti jest den, kdy žádost došla soudu (exekuci povolujícího a současně knihovního) a byla zapsána do denníku pro knihovní podání. Byla-li toho dne v pozemkové knize jako vlastnice zapsána povinná pod svým dívčím jménem, kdežto exekuční titul zněl proti povinné pod jménem, jehož nabyla sňatkem, jest exekuční žádost zamítnouti, nevykázal-li vymáhající věřitel již v exekučním návrhu listinou (§ 20 písm. a) a § 52 knih. zák.), že vlastnice jest totožnou s povinnou a že jde jen o změnu jména následkem sňatku.
(Rozh. ze dne 7. února 1929, R I 51/29.) — Čís. 8688 —
173
Soud prvé stolice povolil k vydobytí peněžité pohledávky exekuci vnuceným zřízením zástavního práva na nemovitosti. Rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Podle § 3 ex. ř. a § 95 knih. zák. rozhoduje povolující soud o exekučním návrhu bez předchozího výslechu odpůrce. Exekuci lze povoliti jen, jsou-li splněny veškeré podmínky a náležitosti, které vypočítává § 7 a 54 ex. ř. Poněvadž v případě, o nějž jde, podle oznámení knihovního oddělení byla jako vlastnice nemovitosti ve vl. čís. 203 poz. knihy kat. obce J. zapsána Aloisie M-ová, nikoliv Aloisie K-ová, dlužnice, byl prvý soudce povinen, by podle cit. ustanovení žádost o povolení exekuce vnuceným zřízením práva zástavního zamítl, neměl ji však vrátiti vymáhajícímu věřiteli k opravě, vždyť i, kdyby to bylo přípustné, jest neshoda mezi exekučním titulem a návrhem. Ani oprava, dodatek: rozená M-ová, provedená vymáhajícím věřitelem neodpovídá citovaným ustanovením, poněvadž změna v osobě dlužnice není doložena veřejnou listinou (§ 26 a 27 knih. zákona). Dodatek vymáhajícího věřitele v exekučním návrhu, že Aloisie K-ová jest totožnou s Aloisií M-ovou a poukaz na spis č. j. E 525/28 ve věci Adolfa D-a proti Aloisii K-ové, kde bylo navrženo zavedení knihovního pořádku, poněvadž dlužnice se provdala, nemá z důvodů výše uvedených ustanovení zákona právního účinku. Poněvadž prvý soudce povolil exekuci proti citovaným předpisům, bylo stížnosti dlužnice vyhověno a návrh vymáhajícího věřitele zamítnut.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel se zbytečně rozšiřuje o tom, že tu nejsou předpoklady § 9 ex. ř., neboť o tento předpis tu nejde, a rekursní soud se ho nedovolával. Odůvodnění napadeného usnesení jest v podstatě správné. Nejde tu o změnu v osobě povinné strany, nýbrž o průkaz totožnosti jednak povinné strany, uvedené v exekučním titulu, jednak vlastnice nemovitosti, na kterou jest vedena exekuce. Vymáhající strana podala u soudu exekuci povolujícího a současně knihovního návrh na vnucené zřízení práva zástavního. Pro povolení a výkon vkladu platí tu podle § 88 druhý odstavec ex. ř. ustanovení knihovního zákona s obměnami tam uvedenými. Návrh došel k soudu a byl zapsán do denníku pro knihovní podání dne 1. srpna 1928 (§ 103 knih. zák., § 1 prov. nař. ze dne 12. ledna 1872, čís. 5 ř. zák. a § 157 druhý odstavec jedn. ř.). Tento den byl rozhodným pro posouzení žádosti (§ 93 knih. zák.). Předběžné vyřízení bylo vyloučeno (§ 95 knih. zák.). Toho dne byla však v knize pozemkové za vlastnici zapsána ještě Aloisie M-ová, kdežto exekuční titul zněl proti Aloisii K-ové (§ 21 knih. zák. a § 7 ex. ř.). Z knihy pozemkové byla tedy ve příčině nemovitostí patrna překážka, která bránila povolení navržené exekuce vkladem práva zástavního (§§ 21 a 94 prvý odstavec čís. 1 knih. zák.). Bylo věcí vymáhajícího věřitele, by hned v exekučním návrhu vykázal listinou důkaz podávající (§ 20 písm. a) a § 52 knih. zák.), že Aloisie K-ová jest totožnou s Aloisií M-ovou a že jde jen o změnu jména následkem sňatku. Protože tak neučinil, měl býti návrh hned a bez doplňování již prvním soudem zamítnut a právem jej zamítl rekursní soud.

Citace:

č. 8962. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 692-694.