Čís. 8681.

Zemřel-li žalující manžel po rozsudku (odvolacího) soudu, jímž bylo vyhověno žalobě o rozvod manželství od stolu a lože z viny žalovaného manžela, jest rozhodnouti o odvolání (dovolání) žalovaného manžela a nelze vyhověti návrhu žalovaného manžela, by bylo další řízení v této rozepři zastaveno.
(Rozh. ze dne 1. února 1929, Rv II 537/28.)
Žalobu manžela proti manželce o rozvod manželství od stolu a lože z viny žalované manželky procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalované a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Dodatečný návrh dovolatelčin, by další řízení v této rozepři bylo zastaveno, poněvadž prý žalobce dne 14. ledna 1929 zemřel, nemá v zákoně opory a proto mu nemohlo býti vyhověno. Úmrtí strany není důvodem ani k přerušení řízení, byla-li zastoupena advokátem, jak tomu jest i v souženém případě (§155 cřs.). Poukazuje-li dovolatelka na rozhodnutí čís. 7482 sb. n. s., činí tak neprávem, neboť toto rozhodnutí se týká případu, kde žalovaný manžel zemřel za sporu v prvé stolici. Podle tvrzení dovolatelčina zemřel však její manžel, který je žalobcem, po vydání rozsudku soudu druhé stolice, jímž bylo uznáno na rozvod z její viny, a není tedy závady, aby dovolací soud nepřezkoumal správnost napadeného rozhodnutí, což se děje na základě skutkového stavu, který tu byl v době, kdy bylo vydáno. Tehdy manželství ještě po právu trvalo a nebyl tedy bezpředmětným výrok soudu odvolacího, kterým se manželství stran od stolu a lože rozvádí. Ostatně zákon sám (§ 759, druhý odstavec obč. zák.) předpokládá, že k rozhodnutí o žalobě o rozvod neb o rozluku manželství může dojíti i po smrti manžela, který podal žalobu (srv. rozh. čís. 7771 sb. n. s.).

Citace:

č. 8779. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 366-368.