Čís. 8685.

Poznámka zahájení vyvlastňovacího řízení ve smyslu § 4 (3) zákona o stavebním ruchu lze dne 28. března 1928, čís. 43 sb. z. a n. Jde-li o vyvlastnění jen části pozemku, jest politický úřad povinen ji přesně označiti a připojiti oddělovací plánek.
(Rozh. ze dne 7. února 1929, R I 35/29.)
Knihovní soud povolil k žádosti politické expositury poznámku zahájení vyvlastňovacího řízení ve smyslu § 4 (3) zákona ze dne 28. března 1928, čís. 43 sb. z. a n. Rekursní soud knihovní žádost zamítl. Důvody: Z knihovní žádosti jest zřejmo, že má býti nařízena poznámka zahájení vyvlastňovacího řízení jen ohledně dílu parcely kat. č. 58 ve vložce 48 pozemkové knihy. Nehledíc k tomu, že prvý soudce povolil tuto poznámku ohledně celé parcely kat. č. 58, jest stížnost i v tom oprávněna, že pozemek, který má býti vyvlastněn, musí býti přesně označen, neboť nelze vyvlastnění poznamenati ve větším rozsahu, než bylo žádáno, nebo v neurčitém způsobu. Za tím účelem bylo ve smyslu ustanovení § 4 (2) a (3) zákona ze dne 28. března 1928, čís. 43 sb. z. a n. nutno, by připojením situačního plánu znalcem zhotoveného díl parcely, který má býti vyvlastněn, přesně byl určen a učiněn viditelným. Neboť z veřejné knihy musí býti přesně viditelno, pokud jsou vlastnická práva obmezena, a nelze majiteli bráti volnost nakládati s majetkem poznámkou, která jest podle své povahy neurčitá.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rozhodnutí rekursního soudu jest správné. Z dožádání politického úřadu jest zřejmo, že jde o vyvlastnení jen Části pozemkové parcely čís. kat. 58, která však nebyla nijak označena ani popsána. I kdyby tu nebylo zvláštních předpisů o přesném označení dílce parcely, který má býti vyvlastněn, stačila by již obdoba § 74 knih. zák., dále § 4 zák. ze dne 6. února 1869, čís. 18 ř. zák. o knihovním dělení parcel a § 20 zák. ze dne 18. února 1878, čís. 30 ř. zák. o vyvlastnění pozemků k účelům železničním, v nichž jest vesměs vyslovena zásada, že, má-li se vztahovati účinek knihovního zápisu (zde poznámky zahájení vyvlastňovacího řízení) jen na část parcely, musí tato část býti přesně označena, podle potřeby i plánem nebo mapou. Jest to přirozené, neboť z knihy pozemkové a ze sbírky listin musí býti jasně vidno, pokud jest vlastník pozemku obmezen ve svém disposičním právu a toto disposiční právo nesmí býti více obmezováno, než jest nutným k dosažení cíle, jenž jest knihovním zápisem sledován, v tomto případě účinnost poznámky proti každému, kdo si později vymůže knihovní zápis k vyvlastnené nemovitosti (§ 4 (4) zák. čís. 43/1928 sb. z. a n.). Totéž jde na jevo také z katastrálního zákona ze dne 16. prosince 1927, čís. 177 sb., jednak z § 14 (3) o rozdělení pozemku na stavební místa, jednak z § 42 odst. šestý a sedmý o dělení parcel nebo o změně jejich hranic. Avšak i zákon čís. 43/1928, o nějž tuto jde, ustanovuje v § 4 (2), že v stavebníkově žádosti musí býti vyvlastňovaný pozemek přesně označen a že musí býti připojen situační plánek stavby odborně zhotovený v příslušném katastrálním měřítku, a ustanovuje v § 5 (6), že k vyvlastňovacímu nálezu musí býti připojen oddělovací plánek, je-li toho třeba. Třeba jest toho vždy, jde-li o vyvlastnění jen části parcely. Není tedy správným tvrzení stěžovatelovo, že zákon čís. 43/1928 nepředpisuje, by politický úřad předložil knihovnímu soudu situační plánek.

Citace:

č. 1764. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4/2, s. 628-630.