Čís. 8919.

Stavební řád pro Čechy má, pokud připouští vyvlastnění, na mysli odškodnění, na něž má vlastník nárok podle § 365 obč. zák. a podle § 4 zák. z 18. února 1878, čís. 30 ř. zák., to jest náhradu za všechny majetkové újmy z vyvlastnění. Při vyšetření újmy jest vzíti zřetel i k tomu, zda se stavební ruch rozšířil do blízkosti vyvlastněného pozemku. Cena pozemku jako stavebního pozemku může býti menší než jeho cena podle dosavadního hospodářského užívání.
(Rozh. ze dne 27. dubna 1929, R I 251/29.)
Soud prvé stolice stanovil odhadní cenu pozemku vyvlastněného k účelům uličním, na 5588 Kč. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud určil odhadní cenu na 15 816 Kč. V otázce, o niž tu jde, uvedl v
důvodech:
Stěžovatelka právem vytýká napadenému usnesení zřejmou nezákonnost podle § 16 nesp. říz. Podle všeobecného předpisu § 365 obč. zák. a § 4 zákona z 18. února 1878, čís. 30 ř. zák. má se dostati vlastníku přiměřeného odškodnění, to jest odškodnění za všechny majetkové újmy, vyvlastněním mu vzniklé. Český stavební řád ze dne 8. ledna 1889, čís. 5 zák. pro Čechy připouští vyvlastnění ve dvou případech, jde-li o otevření nové ulice nebo třídy, nebo je-li třeba rozšířiti nebo upraviti dosavadní třídy nebo ulice. V obou případech má se dostati vlastníku náhrada, v onom případě (při otevření nové ulice nebo třídy) podle českého znění zákona »přiměřená náhrada« a podle německého znění »volle Schadloshaltung« a v druhém případě (při rozšíření nebo úpravě dosavadní třídy nebo ulice) podle českého znění zákona »plná náhrada« a podle německého znění »angemessene Schadloshaltung«. Výrazu plná náhrada a přiměřená náhrada užívá se v obou textech zákonných bez vnitřního pojmového rozlišení, a není v zákoně ani naznačeno, v čem by záležel rozdíl plného a přiměřeného odškodnění. Z toho jest patrno, že stavební úřad nemíní se odchýliti od všeobecného předpisu § 365 obč. z. a že má na mysli odškodnění, na něž má vlastník nárok podle § 365 obč. zák. a § 4 zák. čís. 30/1878, to jest náhradu za všechny majetkové újmy vzniklé mu vyvlastněním. Pro vyšetření této újmy lze užíti více metod odhadních a zásadně není závady, přihlíží-li se i k tomu, zda se stavební ruch rozšířil do blízkosti vyvlastněného pozemku, což zajisté pravidelně má vliv na vzrůst jeho ceny. Ale může býti i opačný případ, že by cena pozemku jako staveniště byla menší než jeho cena podle dosavadního hospodářského užívání. V takových případech jest vzíti v úvahu, jaký užitek skýtal vyvlastněný pozemek (§ 305 obč. zák.) a jaká jest cena jeho vzhledem k tomuto užitku. Když by se vlastníku přiřklo odškodnění podle ceny placené za stavební místo, aniž by se přihlédlo k tomu, že cena zjištěná kapitalisováním užitku jest vyšší, nedostalo by se vlastníku té náhrady, která mu přísluší podle § 365 obč. zák. a § 24 cit. staveb. řádu pokud se týče § 4 zákona čís. 30/1878.

Citace:

č. 8919. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 600-601.