Čís. 8695.

Nárok nemanželské matky podle § 168 obč. zák. není zásadně vyloučen tím, že má zákonný nárok na pomoc v mateřství podle § 95 odst. 2 zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 7. února 1929, R II 413/28.)
Nároku nemanželské matky podle § 168 obč. zák. bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Mimořádný dovolací rekurs opírá se o to, že napadené usnesení zřejmě odporuje zákonu a spisům (§ 16 nesp. říz.), než neprávem. Posléz uvedený důvod není opodstatněn, poněvadž pro posouzení nároku matky na opatření ve smyslu § 168 obč. zák. jest rozhodnou doba, kdy nárok byl na soudě uplatněn, nikoli doba soudního rozhodnutí o něm (srov. plen. rozhodnutí ve sb. n. s. čís. 1537). Dovolací rekurs není však důvodným ani, pokud vytýká napadenému usnesení, že jest ve zřejmém rozporu se zákonem. Otázka, zda navrhovatelka potřebovala opatření ve smyslu § 166 obč. zák., byla řešena nižšími soudy v podstatě správně. Měla sice jako tovární dělnice v době podání návrhu zákonný nárok na pomoc v mateřství podle § 95 odst. 2 zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n. a také se jí skutečně dostalo této pomoci i peněžitých podpor podle připíšu okresní nemocenské pojišťovny, avšak toto sociální opatření jako nutná pomoc v mateřství poskytuje při porodu jen pomoc asistentky, po případě lékaře, neuhražuje však veškeré s porodem spojené náklady; peněžité podpory jsou určeny a sotva stačí na udržení zdraví a tělesných sil matky před porodem a po porodu a příspěvku na dítě, jaký má na mysli § 163 obč. zák. se jí od nemocenské pojišťovny vůbec nedostalo. Nelze proto z uvedených podpor dovozovati, že navrhovatelce nebylo již třeba opatření ve smyslu ustanovení § 168 obč. zák., ano bylo zjištěno, že je úplně chudobná a že její výdělek v továrně je nestálý, nejvýše 100 Kč týdně, z čehož plyne závěr, že bez újmy své nutné výživy by nemohla ani zatímně uhraditi zvýšené náklady spojené s mateřstvím. Její nárok na opatření podle § 168 obč. zák. není tedy v patrném rozporu se zákonem a dovolací rekurs v tomto směru nevyhovuje předpokladům § 16 nesp. říz., ani pokud vytýká nepřiměřenost nižšími soudy uloženého plnění. Nemohl proto míti úspěch.

Citace:

č. 8695. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 209-209.