Čís. 8908.

Prodána-li v exekuční družbě nemovitost náležející do úpadkové podstaty, přísluší zadrželým příspěvkům okresní nemocenské pojišťovny a dělnické úrazové pojišťovny přednostní pořadí, pokud jim přísluší podle zákonných předpisů, třebas nejsou knihovně zajištěny a bez ohledu na to, zda jsou pohledávkami za podstatou, čili nic.
(Rozh. ze dne 26. dubna 1929, R I 238/29.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za nemovitost, prodanou v exekuční dražbě k návrhu správce úpadkové podstaty, přikázal soud prvé stolice v přednostním pořadí pohledávky Okresní nemocenské pojišťovny a Úrazové pojišťovny dělnické. Rekursní soud vyhověl rekursu vymáhajícího věřitele potud, že přiznal v přednostním pořadí pohledávku obou oněch ústavů jen na příspěvcích, jež dospěly za úpadku.
Nejvyšší soud dovolacímu rekursu Okresní nemocenské pojišťovny a Úrazové pojišťovny dělnické vyhověl, zrušil usnesení rekursního soudu v napadené části a uložil mu, by o rekursu správce úpadkové podstaty v rozsahu zrušení znovu rozhodl.
Důvody:
Zřejmě pochybený jest právní názor rekursního soudu, že pohledávky Okresní nemocenské pojišťovny a Úrazové pojišťovny dělnické jakožto knihovně nezajištěné pohledávky úpadkové nemohou býti podle § 216 ex. ř. uspokojeny v pořadí přednostním, nýbrž jen ze samé úpadkové podstaty podle své třídy věřitelské a pokud úpadková podstata na to stačí, a že jediné pohledávky na příspěvcích těchto obou ústavů, pokud dospěly za úpadku, jsou podle § 46 (2) správně § 46 (1) (2) úpadk. ř. pohledávkami za podstatou. Dům p. č. 251 byl k návrhu správce úpadkové podstaty prodán soudně (vnucenou dražbou). Bylo proto podle § 119 úp. ř. při prodeji obdobně šetřiti předpisů exekučního řádu. Odchylky uvedené v § 119 (2) úpadkového řádu pod čís. 1—5 nepřicházejí pro posouzení případu v úvahu. Platí tedy při tomto prodeji nemovitosti zejména i předpisy § 216 prvý odstavec ex. ř., upravující pořadí, ve kterém jednotlivé pohledávky z nejvyššího podání mají býti zapravený. Na tom nemění nic okolnost, že jde o realisaci majetkového předmětu patřícího do úpadkové podstaty, a nezáleželo ani na tom, zda a pokud zadrželé příspěvky, o něž jde, jsou pohledávkami za podstatou, nýbrž jen na tom, zda a pokud jim podle příslušných zákonných předpisů přísluší přednostní zástavní právo na prodané nemovitosti před všemi soukromými právy zástavními, jež jako právo na oddělené uspokojeni prohlášením úpadku vůbec není dotčeno (§ 11 (1) a § 48 (1) úpadk. ř.). Jelikož však zadrželým příspěvkům k okresním nemocenským pojišťovnám (§ 173 zákona ze dne 9. října 1924, čís. 221 sb. z. a n.) а k dělnické úrazové pojišťovně (zákon ze dne 28 prosince 1887, čís. 1 ř. z. 1888) přísluší přednostní zástavní právo přede všemi soukromými zástavními právy na nemovitostech, patřících povinnému, jen za podmínek a omezení, za kterých jest v § 76 zákona ze dne 25. října 1896, čís. 220 ř. zák., pokud se týče v § 265 zák. ze dne 15. července 1927, čís. 76 sb. z. a n. stanoveno pro daň výdělkovou přednostní zástavní právo na nemovitostech povinného (jud. 150, úř. sb. víd. čís. 1197), a jelikož rekursní soud v důsledku svého právního omylu rekurs po této stránce nevyřídil, nezbylo, než jeho usnesení v napadené části zrušiti a usnésti se, jak se stalo.

Citace:

č. 8908. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 582-583.