Čís. 14229.Vedl-li v době zabavení své pohledávky dlužník exekuci na základě exekučního titulu pro tuto pohledávku, lze vykonati práva dlužníkovi z toho zabavení vzešlá jen vstupem do exekuce na místo původního vymáhajícího věřitele či pokračováním v ní.(Rozh. ze dne 8. března 1935, R I 1521/34.) Vymáhající věřitel Eduard H. navrhl, by mu byla povolena exekuce zabavením a přikázáním pohledávky povinné Antonie K-ové, již tato měla proti Jindřichu K-ovi a k jejímuž vydobytí byla povinné povolena již pravoplatně exekuce zabavením a přikázáním polovice pensijních a invalidních požitků příslušejících Jindřichu K-ovi proti Úřadovně B všeobecného pensijního ústavu v P., dále navrhl, by mu bylo povoleno ve vlastním jméně a na účet povinné Antonie K-ové v této exekuci pokračovati. Prvý soud povolil exekuci podle návrhu. K rekursu zmíněné úřadovny B. rekursní soud změnil usnesení prvého soudu a exekuční návrh vymáhajícího věřitele zamítl. Důvody: Jak z exekučního návrhu vyplývá, navrhuje vymáhající věřitel pokračování v exekuci pod E 3776/33, jíž vede povinná Antonie K-ová jako vymáhající věřitelka proti svému manželovi Jindřichu K-ovi k vydobytí nedoplacených alimentů, a to vlastním jménem vymáhající strany a na účet povinné strany. Tento návrh jest nezákonný, poněvadž pokračování v exekuci jinou osobou než vymáhající stranou jest vázáno na předpoklady § 7 ex. ř. a pokračování v exekuci jinou osobou než vymáhající stranou exekuční řád nezná. První soud proto pochybil, když tomuto exekučnímu návrhu vyhověl. Chtěl-li vymáhající věřitel učiniti exekuční návrh proti povinné straně k vydobytí její pohledávky, měl nárok povinné strany zabaviti, pokud to arciť podle zákonných předpisů bylo přípustno.Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu vymáhajícího věřitele, usnesení rekursního soudu změnil a obnovil usnesení prvého soudu.Důvody:Pravoplatným usnesením okresního soudu v B. ze dne 12. května 1934, č. j. E 1239/34-1 byla dovolacímu rekurentovi proti A. K. povolena exekuce zabavením a přikázáním k vybrání pohledávky povinné proti J. K. na základě soudního smíru ze dne 3. srpna 1933 č. j. Nc 11 109/33-1 příslušející na placení měsíčních alimentů 250 Kč s obmezením, že povinné z této pohledávky musí zůstati volnou částka 1800 Kč ročně. Již dříve, totiž usnesením’ okresního soudu v B. ze dne 9. prosince 1933, č. j. E 3776/33-1 byla A. K. na základě shora uvedeného soudního smíru povolena exekuce zabavením polovice J. K. příslušejících pensijních a invalidních požitků proti úřadovně B) a zároveň bylo jí povoleno též přikázání zabavených požitků k vybrání. Také toto usnesení vešlo v moc práva. Tím, že dovolacímu rekurentovi byla pohledávka A. K. proti J. K-ovi přikázána k vybrání, přešlo právo vymáhati tuto pohledávku s dlužníka na rekurenta. Tento musí pohledávku dlužníkovu převzíti ve stavu, v jakém byla v čas zabavení (rozh. č. 2174 sb. n. s.). V této době byla již k návrhu Antonie K-ové zavedena exekuce proti J. K. Dovolací rekurent mohl tedy dle § 308 ex. ř. jen vstoupiti do exekuce již vedené A. K-ovou a pokračovati v ní v jejím zastoupení. Exekuční řád sice nemluví výslovně o pokračování v exekuci, ale předpisuje, že vymáhající věřitel, jemuž zabavená pohledávka byla přikázána k vybrání, je zmocněn, aby v zastoupení dlužníkově vše podnikl, čeho je třeba k realisaci zabavené pohledávky (§ 308 ex. ř.). Měl-li tedy v době zabavení pohledávky dlužník již exekuční titul na tuto pohledávku a na jeho základě již vedl exekuci, nelze vykonati práva dlužníkovi z toho vzešlá jinak než vstoupením do exekuce na místo původního vymáhajícího věřitele čili pokračováním v ní.